Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.
Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích. Nyní se soustředíme na PERUÁNSKÉ NAHÁČE VELKÉ a jejich chov.

Tábor Nová louka a Šmoulinčina zkouška NW-D2

V pondělí 3.6.2019 jsem odjížděla na noseworkový tábor do Nové Louky u Albrechtic n/Vl. Místo Limušky s námi odjížděl Blacky, což nebyl vůbec dobrý nápad.  Na tomto táboře je možné skládat zkoušku z NW, což jsem měla v úmyslu. V pondělí jsme odpoledne už trénovali , moje skupina měla trenérku Julii Bukovinskou, trénink probíhal v lese, bohužel se tam objevili mravenci, Šmoulinčina pohroma, i když s vypětím sil vzorky našla, neměla z práce radost. V úterý ráno, jsem zjistila, že nejsem na zkoušku přihlášená, na štěstí byly ještě dva kredity volné, Tak rychle  . .  na štěstí se všechno zvládlo, a my měly přihlášenou "Discrimination 2" tedy "NW-D2". Ranní tréninky opět příroda, protože většina přihlášených chtěla zkoušku z přírody, odpoledne jsme ještě potrénovaly řady tj. právě NW-D, a to mě Šmoula dostala, Co jsou vlastně NW řady tedy NW D-2?  Je to hledání 4 až 6 vzorků ve třech řadách, kolem vzorku může pes projít pouze 3x, v každé řadě mohou být negativa tj. salám sýr pamlsky, řízek a pod.  První řada je 5 osob, které mají před sebou natáhnuté ruce ve vzdálenosti cca 50 cm a 50 cm nad zemí tj. 10 rukou ve kterých mohou být vzorky či negativa - neznámý počet, druhá řada je 10 ks květináčů dnem vzhůru a třetí řadou je 10 ks zavazadel různých v obou řadách jsou zase různý počet vzorků a negativa - celkem tedy pes musí přesně označit, kde je uložených 4 -6 vzorků. Při tréniku dala trenérka jako negativum sušené plíce, a ty Šmoulu rozhodily tak, že se na ně doslova dobývala, ale neoznačila , vzorky samozřejmě označila správě, byla jsem hodně rozhozená, ale rozhodla jsem se, že do toho půjdeme. Ve středu byl zkouškový den, řady šly odpoledne. Šmoula šla druhá, předposlední z celkového počtu zkouškařů.  První ruce, Šmoula  označila vzorek ve správné ruce, řadu prošla tam a zpět, bylo to správné, pak přišly květináče opět klidně prošla řadu tam a zpět a správně označila dva vzorky, po té přišlo to nejtěžší zavazadla, to ji vedu na vodítku, důvodem je, že unavený či už méně soustředěný pes, je nucen stále pracovat, Šmoula označila jeden vzorek a při druhém projít znovu označila další a to poslední zavazadlo z řady. Věřila jsem jí a bylo to správně, celkem 5 vzorků ve třech řadách se dvěma průchody  každou řadou.  Radost byla veliká.

Ve čtvrtek jsme dělali vodu, letos poprvé, ale vzpomněla si, a bylo to fajn, odpoledne urbany, pátek opět přírodu, staré vzorky a odpoledne byla hra, 8 stanovišť zkušenější neznali počet vzorku uložených , byli jsme 4 týmy pokročilých a  cca 6 týmů mírně pokročilých, ti věděli jaký počet vzorků mají hledat.  Šli jsme s Pavlínkou a její mladou kníračkou, Šmoula nenašla 3 vzorky  z neznámého počtu, což bylo super, mladičká kníračka trénovala hledání jen vzorků s pomerančem, obě byly už značně unavené a v jednom místě si Šmoula zalehla do pozice svingy a že dál nepůjde, nakonec ji přeci jen pamlsky zvedly a tak  jsme k dalšímu stanovišti aportovaly a hrály si, Šmoulička pokračovala a hru dohrála do konce.

 . . . . . a co Blacky? právě tady jsem si uvědomila, jak byla Limuška úžasná trpělivá, čekající na nás, než jsme se se Šmoulou vrátily, jak mě moc důvěřovala, jak mě milovala, nic nevymýšlela. Prostě to byla naše milující LIMA. Blacky mě nade vše miluje, ale vyžaduje být stále se mnou, což je náročné, i když se jako mladík  zamiloval do fenky australského honáckého psa , bydlící v chatce vedle, a pak i do obou kníraček bydlících v chatce z druhé strany,    odloučení, kdy jsme se Šmoulou cvičily nesl velmi těžce, a 3 hodinový pobyt v zavřené chatce jej dorazil. Celou dobu mu bylo moc smutno po domově, tak smutno, že přestal žrát,  a po čekání v chatce začaly i střevní problémy.  Byla jsem z něj nešťastná a tak jsme spolu nakonec spali v posteli, hodně se uklidnil, a střevní problémy ustaly.  Tohle všechno jsem pochopila a hlavně se v tom ujistila, když jsme v sobotu večer zastavili před našim domem,  Blacky  spěchal ke dveřím a několikrát mě upozornil, že musím rychleji, protože on je už doma, . . a Blacky žere, a je neskutečně šťastný, že jsme všichni doma.

. . . . . Znovu jsem si uvědomila, jak musí trpět ta malá psí dušička, když  ji celoživotní parťák zradí, v lepším případě šoupne do útulku či jí udělá cokoliv velmi špatného.
Blacky je náš milovaný stařec, nikdy jsme jej nezradili, přesto v novém pro něj neznámém prostředí  se necítil dobře. Hold doma je doma . . . . . . . . . . . .