Enzo má dnes 21.7.2026 úžasné 4 roky !

21.7.2026 – to je den, kdy slaví náš krásný a šikovný klouček ENZO -Ensiferum Xalucha svoje 4-té narozeniny. Tohoto  nahuláčka jsme se brali po velmi krátkém rozhodnutí, kdy nám náhle odešla Šmoulička a Leon (mexičan v té době 1,5 roku) byl neskutečně smutný. Enzo přinesl na naší poklidné rodiny vzruch. Stal se i mým parťákem, zkoušeli jsme spolu cvičit a jen tak, pro radost jsme trénovali poslušnost a taky běhání, a mnoho dalších psích sportů. V mém věku jsem už nechtěla žádné závody a žádné vzrůšo. . . . nu, ale když se vám do rukou dostane fakt takový malý sportovní psí klenot, tak si řeknete, že to jen naposled zkusíte . . . .  začátky nebyly nic moc  . . .  sporty, které jsem dělala se Šmouličkou se hodně posunuly dopředu, vyvíjely se, přisly nové další sporty . . . .  a tak nejen Enzo ale i já jsme začínali od nuly. . . .  . . a tak na podzim r. 2025 jsme dali 3 zkoušky Rally Obedience i na výbornou a mohly postoupit do ROB 1, letos v květnu jsme dali 5 zkoušek z Hoopers, což je Enzíkův nejoblíbenější sport a 2x stál na bedně a postoupili do HO2, a taky jsme se pustili do sportovky a tak na výborně. . . . jsem šťastná, že ho všechny tyto sporty tak baví !!!!!!
Enzíčku, moc si s páničkem přejeme, abys byl pořád tak úžasný psí klouček a ještě dlouho a dlouho rozjaňoval naši stařeckou tvář svou radostí, elánem, nápady nad kterými občas zůstává rozum stát !

Burza ptáčků Kroměříž

(21.6.2026) . . . . .  jeli jsme opět po roce na burzu ptáků do úžasného města plného květů do Kroměříže.

Manželovi odešli nějak rychle 3  ptáčci neofémy modrohlavé - různé mutace, něco pokryl z vlastních zdrojů, samozřejmě vytvořil nepříbuzné páry,  ale chyběla jedna samička, a tak obvolal své známe chovatele, a jeden měl mladou samičku lutino . . . . .  a cesta do Kroměříže na burzu byla jasná, . . . . . burza se koná v Kroměříži pravidelně už několik roků každou 3-tí neděli v městíci, ale neprodávají zde pouze ptáčky, mají zde vše, co se týká chovu, případně i květiny, zeleninu a tak.

Na burzu jsme přijeli před půl devátou, ano bylo to docela pozdě, ale ne pro nás, protože my chtěli jen převzít onu samičku, což se stalo, ale když už jsme taky byli, tak jsem se rozhodla podívat, co vlastně všechno mají,  . . . a protože manžel má handicap sedl si do chládku na lavičku a já mu nosila průběžně, co jsem na koupila, no nebylo toho moc . . . jen piškotky, úžasné trubičky se sněhem, pak taky dvě odrůdy batát . . .  prohodila pár slov s lidmi, které zajímali naši naháči . . . . . nu a po půl destáté jsme vyzazili zpět směr Brno, cestou ještě nabrali plnou nádrž,udělali malou tržbu na benzínce . . .  a krátce po desátě jsme byli doma . . . což velice ocenili naši pejsani, kteří byť mají v autě chladno, v tomto počasí jsou nejraději doma  . . . .  a tak jedna fotečka neofémy a jedna našich nahulek z výstaviště.

Návštěva výstavy Intercanis Brno 2026

13.7.2026 . . docela dlouho jsem se vám neozvala, protože jsme měli mnoho plánů, bohužel z nich sešlo, měli jsme mít víkendovku noseworkovou s tréniky na vodě,  bohužel nám odpadla, i další tréninky s vodou, což mě hodně mrzí, Leon má trochu problém s vodou, a tohle mu mohlo pomoci, protože takové přiíznivé počasi nevím jak dlouho ještě vydrží a tak vše mám naplánováno v dalším týdnu, tak uvidíme, co na to počasí.

V neděli dne 12.7.2026 jsme s pejsany navštivili Intercanis, potkali jsme se zde s mnoha  známými a příjemnými lidmi, popovídala jsem si, Leonek se nechat pomuchlat, Enzíka nedříve hodně zajímaly fenky, ale s postupující únavou jej opustily i tyto pudy, posedával či polehával na betonu a chladil se, i když tentokráte teplota byla i venku příjemná.

Vystavovaná zvířata byla pěkná, hezky se na vystavování dívalo. Rozdali jsme pár letáků pro nově otevíranou naši malou laboratoř - www.vetlab.cz, kde provádíme testování na alergie psů, koček i koní. Musíme ji hodně propagovat, aby se nám tohle testování rozjelo.

a jedna z výstavního mola jen bez titulů prostě jen tak

Františkov - noseworkový tábor 8.6.-13.6.2026

 (17.6.2026) . . . . .  tak jsme opět už po třetí  vyrazili do Suchdolu nad Jizerkou na náš noseworkový tábor . . .  pondělí bylo slunečné,  bohužel dálnice měla opět problém hořelo tam nákladní auto, a uplně shořelo . . a tak jsme měli hned 1 hodinu zpoždění, a pak jsme cestou v Jindřichově Hradci také něco nabrali a přijeli až po patnácté hodině, a tak jsme mojí hloupostí přišli o první trénink u vody. Druhý den bylo opět krásně, trénink v přírodě, velká příroda a tekoucí voda. Leonek, který na tento tábor jel, aby se hodně přiučil, tohle všechno dával super. Měla jsem radost, v době tréninku Leona byl Enzo bohužel v autě na pakovišti našeho společného ubytování. Středa byl den voný pro ty, kteří nedělěli žádnou zkoušku,  . . . ale bohužel od rána pršelo a pršelo,  a tak pozdně odpolední trénink jsme měli na"Londonce". Je to místo pro tréninky záchranných týmů, a protože  Ivana, která opět tento tábor pořádala je tam zná, tak jsme mohli jít trénovat do haly a neodpadl nám trénink za deště, Leon byl v takové hale poprve, a tak si nebyl zpočátku moc jistý, nehledě na to, že slyšel hlas Aničky, naší druhé trenérky tak byl trochu nervozní, chtěl se jít s ní pozdravit, protože psí láska je hrozná věc.  Nakonec to všechno dal bez ztráty květinky, až Petra naše druhá trenérka byla mile překvapená. Čtvrtek dopoledne jsme opět jeli do této haly, protože opět pršelo . . a Leonek byl fakt super,  pracoval jako o život. . . po obědě jsme si udělěli  vycházku cca 6 km, možná i toto bylo pro něj hodně, ale odpolední překvapení . . . . opět pršelo a Leon musel pracovat venku i za deště, našel  všechno, ale neměl z práce žádnou radost . . . .  nešlo jej vůbec namotivovat a  k tomu jsme se ještě střídali ve skupince s NO, která byla velice nepříjemná . . . . .  smutný den. Pátek poslední náš pracovní den - dopoledně jsme jeli k vodě, a foukal silný vítr, který dělal veliké vlny, a Leon si s nimi nevědl rady, chvíli si chtěl hrát a chvili před nimi utíkal. . .  bylo to úžasné, jinak našel všechny založené vzorky. Naše poslední odpoledne  - byly zahrabané vzorky a opět pršelo, a to už toho měl Leon fakt dost . . . .  našel, co se po něm chtělo, ale rozhodl se, že pojede domů, při večerním venčení šel k autu a nechtěl se od něj hnout, a to jsem věděla, že je toho na tuto jemnou dušičku, fakt už dost.  Tak jsem zrušila poslední ranní tréni, který byl plánovaný v den odjezku a rozhodla se, že pojedeme domů, protože ani Enzo nebyll schopen Leona přesvědčit i na malou vycházku. . . . .  stejně to byl krásný týden, plný překvapení s počasím  . . ale užili jsme si jej, hlavně Enzík, ten běhal a běhal . .  a přidám ještě nějakou tu fotečku - fotka v levo je v z roku 2024 a v pravo letošní obě z června. (Ve Františkově jsme byli  2024, 2025, a 2026, většinou se stejnou partou lidiček  milující nosework)