Musím napsat jak jsme s Enzíkem dopadli v Bratislavě, kterou jsem měla přihlášenou cca 2 měsíce předem a moc jsem se na ni těšila, protože jsme v Bratislavě na výstavě byli naposled minulý rok, hlavně v téhle době s Leonem, který se zrorna moc nepřevedl a dostal VD1.
Výstava začínala v 10.00 a Enzo se měl předvádět jako 5-tý pes v pořadí a hlavně jako první peru naháč. Tedy jsme vyjeli s předstihem a hlavně já měla s sebou pouze 7 Euro, a nevěděla zda za parkování se dá platiti kartou, a to stálo 8 Euro. zastavili jsme na přechodu se Slovenskem, bohužel směnárna zrušena, ani bankomat na vyzvednutí financí zde nebyl, a tak jsme tedy přijeli na výstavište Incheby, kde samozřejmě se dalo platit kartou to bylo super, zaparkovali jsme a já otevřela kufr auta, kde seděl Enzo a v ten moment jsem nevěřila vlastním očím, auto tedy všechny potahy a Enzo, všechno od krve, obojek, postroj, no prostě všechno, tak jsem Enza opatrně vyndala, otřela všechno ubrousky, které stále vozím díky alergii Šmouličky, jala se zjišťovat co vlastně Enzovi tak strašně krvácí, dospěla jsemk závěru že mu znekrotizovala špička ucha, nu co dělat něž najít veterináře, protože Enzo stále třepal hlavou a čím víc třepat tím víc krvácel, na štěstí vše po otření ubouskem ustalo a tak jsme rozložila klec, nabalila vše potřebné a vyrazili jsme k hale B2, cestou se ovšem ucho zase rozkrvácelo, kruh jsme našli velice rychle bylo docela prázdno protože jsme přijeli docela brzy, za toaletách jsem zakrváneno Enza omyla studenou dobou v domnění, že krvácení ustane, ten zatřepal hlavou a krev opět všude, bohužel zde nebyli papírové ubrousky a tak rychle k našemu stanovišti a hledat veterináře, přišli jsme k hlavnímu stanovisti pro personál, všichni mili moc milí ochotní podávali mi hodně papírových urbnousku ale radeji se od nás vzdalovali, aby je Enzo nepostříkal, neboť ten stále třepal hlavou, na štěstí paní veterinářka přišla docela brzy a do začátku výstavy bylo ještě 15 minut. Vzala nás do své malé ordinace, ucho otřela dala vše na zastavení krvácení, to ustalo na chvilku, pak zabandážovala ucho, Enzo zatřepal a vše bylo pryč, natřela zastavovačem krve, šli jsme ke kruhu, kde se už předvádělo, ale Enzo znovu krvácel, tak jsem se omluvila z vystavování, i když vedoucí kruhu mi to rozmlouvala, ale jen do chvilky nežli Enzík zatřepal hlavou, a tak jsme rychle zase za paní veterinářkou a ta už měla připravenu injekci na zastavení krvácení, Doporučila nechat Enza min 1/2 hodinky v klidu, než začně injekce působit. A tak Enzík stravil část výstavy v kleci, kam vlezl rád, asi potřeboval klid, protože tohle všechno bylo pro něj velice náročné. Ja si v té době popovídala i několika vystavovaliteli naháčů a v půl dvanácté jsme zabalili krámek a hurá domů. . . . . . na štěstí cestou ucho nekrvácelo, ale doma ještě několik kapek spadlo, , takže ucho mažeme framykoinem, ale myslím, že zatím dobré, . . . ale návšteva našeho veterináře nás nemine. foto z dnešní vycházky
2.10.2023*čas nemilosrdně utíká, Enzo oslavil už 14 měsíců , je pořád tím milovaným divokým naháčkem, na rozdíl od Leona, který je stále klidnější.
Nu a co nového? kluci stále chodí trénovat, a to hlavně proto, abych se právě já dostala mezi lidi, stále chodím také na Šlapanický cvičák, nekdy i 2x týdně, s Enzíkem cvičím hlavně pozornost a starty, aby nevybíhal dřív, aby se dokázal vrátit hned zpět, a td . . . no prostě všechno co je velmi důležité pro závodění, i když moje ambice jsou stále menší a menší, ale Enzo někde tu svoji energii musí nechat . . . . . .
25.9.2023 jsme byli s Enzíkem na rtg na DKK, abych měla jistotu, že mu běhání neublíží, čekáme na posouzení, tak uvidíme, nu podle rentgenologa je vše ok, tak ještě podle posuzovatele.
Leonka moc nosework nebaví, i když má nos na čuchání super . . . no ono Leonka nebaví vlastně nic, on je takový svůj stejně jako všichni xolíčci, přesto 1x týdně trénink noseworku dáváme, s tím, že denně dáme tak 2-3 nálezy. U Šmouličky to taky nebylo hned, ale důležité je, aby se naučil soustředit.
Jinak chodíme na dlouhé vycházky, občas někoho stáhneme s sebou, a když se nezadařaří, tak jsme sami. . . . . . jednu velkou jsme dali 28.9.2023, ale tolik lidí, pejsků, cyklistů jsme snad ještě nikdy nepotkali, někteří byli fajn, jiní hlavně cyklisti byli naštvaní, jako by ty cesty byly jen pro ně a oni právě měli zvítězit na závodu "míru".
a protože se u nás ted tolik toho neděje, přídám nějakou tu fotečku z Pánské líchy. . . . . a taky z Pelegrínku.
