Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.
Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích. Nyní se soustředíme na PERUÁNSKÉ NAHÁČE VELKÉ a jejich chov.



Bojují spolu Alánek a Šmoulička?

 . . . . .  co všechno se může stát . . . . . . . malý klouček Alánek se od svých cca 14 měsíců postupně seznamoval se ŠMOULIČKOU (fenečka pena velký), Šmoulička není moc zvyklá na malé děti a tak Alánka více méně snášela, byla na návštěvě  a tak se snažila  jej moc nevnímat, malý klouček opravdu velmi opatrně se nejdřív fenečky jemně dotýkal, ale následně zjistil, že o něj není zájem a tak nezájem respektoval. rychle pochopil, že jej fenka honit nebude, ani aport mu nosit nebude,  časem se s ním přivítala olíznutím.  přišla změna a Alánek začal navštěvovat nás tj. i domov Šmouličky. Šmoula se chovala naprosto stejně, nezájem o malého klučíka.  Na jedné návštěvě si jako obvykle Alan hrál se svými hračkami koušek od Šmouličky, jezdil auty a prohlížel se hračky, které ještě neznal, Šmoula vstala s tím, že se půjde napít, o kloučka nejevila žádný zájem, malý klouček si ji prohlížel a držel v ručce hračku trezor cca 10x10x5 cm, všichni jsme na ně koukala a v tom Alan vší silou bochl Šmouličku trezorem o hlavy, Šmoula překvapivě couvla, zalehla a svůj pelíšek, my dospělí se vrhli k Alánkovi a hodně mu vyčinili, jen jej nikdo neplácl po ručce, klouček jen koukal , moc dobře věděl, že se to nedělá . . . . . no hrál si dál s auty a rozhodl se, že si u Šmouly na pelíšku udělá parkoviště a tak skládal auto vedle auta až to poslední al Šmoule na hlavu, což se jí asi nelíbilo a tak na něj štěkla a my se všichni kromě Alánka hodně lekli, ten si tedy upozorněn udělal parkoviště jinde . . . . . . . . . Šmoula si raději šla lehnout do vedlejšího pokoje, kde jak usoudila má větší klid,  . . . při loučení šel Alánek pohladit Šmouličku, jako jindy, ale nepohladil, sáhl jí na jazyk, který jí občas visí z mordy . . . . bylo to pro něj velmi ale velmi nepříjemné setkání s mokrým jazykem, které si moc dobře zapamatuje . . . . . . . . .  další návštěva o týden později byla poklidná, Alánek jezdil s auty, Šmouly se nevšímal a ta jej taky ignorovala.  . . . . . . . . najednou opět trezor přistál ve Šmoulině pelíšku . . . . . . .  opět jsme vše řešili domluvou . . . . . .  Šmoula se tvářila, že se jí to netýká . . . . ale když po chvilce sahal na její pelíšek  výhružně zavrčela . . .  . . . nu a včera se Šmoula pro jistotu odklidila do druhého pokoje,  když chtěl i do tohoto  jejího pelíšku tak na něj výhružně štěkla.  . . . . .  tím jsem zjistila, že na problém je zaděláno . . . . . .  Klouček ví co dělá, žádná reakce Šmouly jej nepřekvapuje, její reakce zvládá bez problémů, jen my musím být velmi opatrní, aby u Šmouly nepřetekla hranice trpělivosti. . . . . . . . . .  občas je to s malými dětmi složité, jsou malé špatně poučitelné a pak si vědomky či nevědomky zadělají na veliký problém

. . . . . se Šmouličkou šmejdíme v Brně ale i v okolí

17.11.2020 - Teď když jsme se Šmouličkou zůstaly jen my dvě . . . a nerýsuje se zatím žádný přírůstek, protože není nikde žádné mládí, které by mohlo oživovat naši malou rodinu, tím myslím Šmouličku manžela a mě, . . . . . . . . tak děláme se Šmouličkou dlouhé vycházky do okolí, procházíme místa, kde jsme chodili ve veliké smečce a zjišťujeme, co se za ta poslední léta změnilo, vylepšilo a pod.

Před cca 10-ti dny jsme si udělaly výlet ze Soběšic do Ořešína, občas jsme někoho potkaly, ale myslela jsem, že to bude horší, tuto neděli jsme šly prozkloumat okolo BOBYcentra, také okolí rozpadajícího se stadionu Zbojovky, kromě kluků hradících fotbal, asi měli trénink, jsme nepotkaly živáčka . . . . . . . .  bylo hodně nevlídno.

Nu a hned v pondělí jsme si udělaly výlet do okolí Kuřimi, tedy byla spíš taková osamocená noseworková vycházka - hledání vzorků, bylo to pro mě hodně důležité, potřebovala jsem si vyzkoušet GPS v mobilu, první část cesty nás GPS trochu povodila,  ale nakonec se chytla, vzorky Šmoulička dala, i když ne všechny, protože cestou z výškového bodu Zborov, mi oznámil mobil, že je vybitý, tak jsem zadala poslední bod a to cíl naší cesty, mobil zapojila do powerbanky, a mazaly dolů směr naše auto.  A protože s powerbankou nemám zatím žádnou zkušenost, tak jsme raději sice podle  navigace spěchaly někam do civilizace . . . . . . .  takže pro příště to musím vymyslet jinak a nebo si pořídit GPS samostatnou, určitě vydrží víc . . . . . .  a teď nějaké to foto

. . . . . odešla i "CUZKO" Cinie Nort Brun +19.9.2020

 

 "CUZKO" Cínie Nort Brun  *16.4.2005   +19.9.2020

 . . . . .  a aby toho nebylo dost, tak nás dnes  19.9.2020 opustila i naše poslední holčička z naší staré peruánské smečky naše Cuzko,  byla úžasná, nikdy se ničeho nebála,  hrdě všude hlásila, že právě ona přišla, byla jsem na ni neskutečně pyšná, zvládala naprosto všechno. Měla úspěchy jak na výstavách tak i při výcviku ,  přesto přišlo stáří  . . . . . . . . . .  a tak se rozhodla, že půjde hledat svého největšího psího kamaráda Blackyho, který ji před 10-ti dny náhle opustil, tam někde do věčných lovišť , kde jsou již i její předci . . . . . . . .   

snad jej už našla a běhají tam zase spolu . . . . . . . . . . . . .ty moje lásko už Tě nic nebolí, už jsi jen šťastná . . . .

 

. . . . . Šmoulinka si zvyká na samotu

18.10.2020   - už měsíc je naše nejmladší Šmoulička sama, nikdy nebyla sama, a tak  se smiřuje se samotou . . . s privilegiem jediného psího miláčka v rodině. Samota pro ni je mnohem horší nežli jsme předpokládali, snad také proto, že je povahově právě taková jaká je. Dny jsou normální běžné, ráno na vycházku i když z počátku pořád na někoho čekala, vracela se k domu, pak jede se mnou na firmu a nákupy, v porvečer na nějaký ten trénink . . . a pak  večerní vycházka , nebo i večerní trénink a tady začala být nejistá, večer sama, hledala je, nemohla pochopit, že bude ležet sama na pelíšku, kde se vždycky tulili všichni tři, leželi jeden přes druhého . . . . . . . . . .  zvyká si jako my všichni . . . . .

Nu a protože život jde dál, tak se věnuji Šmouličce, dále trénujeme nosework, a taky obedience . . . . nu a do toho druhá vlna  -  Covit 19 . . . . . . .  zrušené zkoušky, omezené tréninky  . . . . . přesto i když všude chodím dobrovolně s rouškou, jsem za to všechno vděčná, za to, že se mohu vidět s trenéry, se známými a jejich pejsany. . . . .  a tak v sobotu 10.10.2020 jsme si zajely do Pístova u Jihlavy, kde proběhla celodenní intenzivka NW urbanů. Bylo to docela fajn i když náš vztah s Ivetou je pořád zvláštní,  stále mi vyká i když všem nabídla sama tykání, Šmouličku začala brát jako docela zkušeného psa, dala mi pár cenných rad, díky za ně.

Ve středu řady v hale, a byly jsme samy pršelo a pršelo, a naše kolegyňka Věrka nenašla místo k parkování, my se Šmouličkou chodíme pěšky, máme to kousek, bylo to super, Anička měla několik nových nápadů jak Šmouličku potrápit, ale Šmoulička byla moc šikovná,

Hned druhý den ve čtvrtek jsme měly urbany a to u OD Hornbach a přilehlého Bussines centra u rybníčků,  bylo to moc fajn,  a Šmoulička byla opět velmi šikovná, ani zima jí nevadila, no byla docela dost oblečná, jen jsem měla obavu u jezírek aby náhodou nechtěla ulovit nějakou rybku . . . . . protože takový skok do vody pro ni není žádný problém . . . . . .

Číst dál...

BLACKY NORT BRUN - opustila jej šťastná hvězda

 BLACKY NORT BRUN  *18.5.2004   +9.9.2020

 WW-09, WWV-15, RES.EW-08,  Český a Slovenský grand šampion, Český a Slovenský šampion, Slovenský juniorský šampion krásy, národní vítěz, klubový vítěz, Vítěz Slovenska, mnohonásobný BOB, coursingový vítěz ČR – 2006,2007, 2008, mnohonásobný coursingový mistr ČR a Slovenska, zkoušky ZOP, ZZO, BH, byl otcem 8-mi vrhů s 41 štěňátky, která žijí nejen v v mnoha státech Evropy ale i v USA.

Odešel pejsek se šťastnou hvězdou. Byla středa - magické datum 9.9.2020 - příjemé odpoledne,  my - Blacky a Šmoula jako obvykle kráčíme po Černovickém nábřeží a Blacky si mě jako obvykle hlídal nebo spíš si hlídal pamlsky, pobíhal okolo mě a přede mnou,  pomalu jsem kráčela okolo stromu v úrovni pěšiny, kde se Blacky začuchal,   pod ním břeh řeky Svitavy, přešla jsem okolo asi po 5-ti ne více metrech mě blesklo hlavou, ten Blacky nestojí zrovna nejlíp,  mohl by spadnou i do vody, vrátila jsem se a Blacky tu nebyl, jako by zmizel, snad se nevrátil nezazmatkoval ,někdy se mu to stává,  když mě hned nevidí. Volám, pískám, vracím se a nic, jen z druhého  břehu slyším něco  psovi a v tom na mě volá cyklista, zda hledám pejska, vidí jej ve vodě v reflexním tričku, jak jej unáší proud, že už volal na Městkou

Číst dál...