(3.6.-8.6.2018Nová louka)
V neděli 3. 6 jsem odjížděla s mými dvěma cestovatelskými holčinkami směr Písek. Strach z parkování na D1 mě nutil být stále ve střehu a docela se vyplatilo, jen malý problém a to sjetí na exitu 90 se mi nepodařilo, neboť milí silničáři to mají udělané rafinované a kdo neví , že Humpolec je exit 90 jako já, tak se drží v levém pruhu a sjede na exitu Želiv. Milovaná navigace, moc jsem si nezajela směrem na Tábor, tak max 10km. Jinak cesta super, navigace mě vedla dobře a já po svých zkušenostech ještě měla vypsána všechna větší městečka a tak jsme byly v 17.00 hodin na místě, pěkné ubytování v chatkách. Holky Šmoulička s Limuškou, která nás všude doprovází, se docela rychle zabydlely, v půl 7-mé jsem utíkala na večeři a pak pejsanům taky něco k snědku.
V pondělí jsme začaly cvičit, byla jsem ve skupině u Aničky M. Dopoledne jsme dělaly přírodu, hledání vzorků mezi stromy v lese, po obědě jsme všichni dělali rozlišovačky neboli řady. Počasí nám přálo a tak super. . . . . . V úterý byly zkoušky a my se Šmouličkou opět neudělaly, tentokráte řady podle nového zkušebního řádu, tj. 4 vzorky ve 3. řadách. Ruce a květináče zvládla Šmoulička na výbornou, fakt super, ovšem u batohů, kde nám chyběl už pouze 1 vzorek, jsme obě blbly. Hold panička neumí počítat do 3, protože podle nového ZŘ, může pes projít pouze 3x okolo vzorku a při třetím projítí okolo vzorku jej musí označit, jinak se diskne a právě toto se nám stalo osudným, neboť jsem přestala počítat. při druhém projití mi velmi dobře dala najevo, kde vzorek je, jen jej přesvědčivě neoznačila jako v řadách před tím, říkala jsem si ještě jednou a už jsme jej minuly . . . . . . Moc mě to mrzelo, ta moje šílená nerozhodnost. . . . . . . . .
No a odpoledne jsme, naše skupinka s Aničkou. šly na vodu k rybníku - stojatou, Šmoulička dobré, chvilku hledala, chvili jí trvalo než zapnula, ale u ostatních to nebylo jiné, nové prostředí a děti - škola v přírodě . . . . . pak ještě zavazadla společně . . . . . Všichni . . . . po hledání jsem vzala Limu na kočárek a jely i se Šmouličkou okolo rybníka, který patří k areálu a je pouze na koupání, házela jsem Šmoule klacky do vody a ta je nosila, Limuška si užívala kočárku a jen všechno sledovala.
. . . . . a už tu byla středa, dopoledne s Aničkou tekoucí voda, Šmoulička měla problém s kopřivami, ale nakonec jsem ji do potoka šupla a 3 vzorky našla hned, ale ten 4-tý ponořený opět ve vodě jí dal fakt zabrat. Voda pach unášela o kousek dál, nechápala jsem, až Anička nám všem za pomocí mléka ukázala jak ten pach vlastně jde. Vůbec nic jednoduchého. odpoledne na přání druhé skupiny jsme se přehodily a my šly k Julce B. a ta druhá skupina k Aničce. Jely jsme na Urbany do kravína v další vesnici, první Urbany nebyly nic lehkého,, nakonec to Šmoulička dala téměř na jedničku, a druhé hledání už super. Musíme víc potrénovat zamrznutí a zalehnutí
Čtvrtek s Julkou a příroda, hledání v lese, zkoušely jsme i zahrabaný vzorek, a ten byl problém. musíme jej trénovat, trénovat a trénovat Odpoledne opět řady ale jinak, Šmoulička ve 24 rukách našla a hned a super. Přesto trénovat a trénovat a trénovat.
Denně ve volných chvílích jsme jely s Limuškou na kočárku a se Šmoulicí k vodě házet klacky, občas se k nám přidali nějací pejskové se svými majitelkami, moc jsme si to užívaly.
Najednou tu byl pátek ještě trénovaní dopoledne, hry, ale to my jsme už odjížděly, z důvodu odpolední D1, strach z parkoviště, a minuly jsme se snad jen o chvilinku. Tak jsem vám to všechno napsala a ještě nějakou tu fotečku:
Tak Blacky slaví narozeniny, úžasné 14-té narozeniny . . . . . . . . . .
(18.5.2018) Hned po obědě nám sraz s holkami na Kešku č. 5 , která má místo v lesích za areálem Riviéra, je to pro nás trochu náročné, ale nakonec jsme to daly a já mám velikou radost, Šmouličce se dařilo, i jako první hledající našla hned, jde o takový malý trénink před sobotním hledání na Seči, kde jsou závěrečné zkoušky instruktorů noseworku. Vše připravené, abych mohla brzy ráno odjet, protože D1 je nevyzpytatelná.
Chvili před 16-tou u Anthroposu sedáme se Šmouličkou do auta a volá mi manžel, že s naší stařičkou Limou je to velice špatné, abych pokud to půjde, jela domů. A tak jedu, téměř 16-ti letá Lima sice reaguje na náš příchod, ale nemůže se zvednout, postavit se nožky. chci ji vzít do náručí tak jako před tím již mnohokrát, je to takový náš rituál, , Lima nechce mrská s sebou, že by mi vypadla. pokládám ji na místečko, po hodině zkouším znovu a stejné, ihned volám Kristýnce, že nemohou v sobotu odjet, že nemůžu nechat Limu doma, je na mě závislá, potřebuje mě, tohle by manžel nezvládl . Vůbec jsem nevěděla co dělat. Necháme ji spát, snad se to trošku zlepší, po sedmé večerní se Lima budí a chce jít venčit, tak ji odnáším ven, nepostaví se, nožky ji neposlouchají vůbec, ale svoji potřebu venku udělá s mojí pomocí. nejí jen pije. byla to taková menší mozková příhoda. Prostě uvidíme ráno, v noci se asi chtěla postavit a spadla, hned ji běžím postavit, vynést ven, ale nejde to padá a padá, ráno ji nesu opět vyvenčit, jde to ale špatně, jemně natírám olejem celé tělo, má velmi suchou kůži. jemně , jemně vtírám olej do pokožky, okolo 10-té odjíždím nakupovat. po chvíli mi volá manžel, Lima si stoupla, vynesl ji vyvenčit a zase na dvorku stála, jsem š´tastná, ale vyhráno nemáme, okolo poledne přijíždím a dovídám se, Lima pomaličku došla na zahradu na travičku a lehla si tam, muž ji pochvíli odnesl domů, přicházím , Lima mě chce jít pozdravím ale postavení jí nejde, je hodně unavená, ale nesmírně šťastná, že jsem doma, chovám ji, pokládám na místečko a zase za chvíli chovám, je to jediné, co pro ni můžu udělat. Snad ještě pár dní tu bude. . . . . . . . Vím, stáří je neúprosné, ale nechceme si to pořád připustit . . . . . . . . . .
