Právě před 16-ti lety dne 26.11.2002 naše peruánské psí holčičky Inka - Encantada a Lima - Flor de Canela obě z chs Delfino Can z Peru překročily hranice České republiky a staly se nedílnou součástí naší rodiny. Inka odešla do věčných lovišť za svými předky 4.9.2016 ve věku 14,5 roků a Lima je tu stále s námi. Od svých 4. měsíců, kdy překročila hranice naší země, nám dělala a dělá jen samou radost, jak na výstavách, tak ve sportu, v chovu. Její odchovy patří stále k tomu nejlepšímu co se v ČR v tomto plemeni zrodilo, její krev se objevuje v mnoha a mnoha chs , Je babičkou, prababičkou nebo i praprababičkou většiny středních a velkých peruánských naháčů v Evropě.
Import našich peruánských fenek odstartoval dovoz peruánů nejen z Peru, ale i ostatních zemí jak Evropy za USA. Dnes se importy pyšní mnoho chs jak v ČR, tak v Evropě. Tak začala nová éra chovu peruánských naháčů
ještě nějaká fotka z poslední doby naší milované Limušky, která zítra tj. 27.11.2018 oslaví 16 roků a 4 měsíce. Je to úžasný věk,
(18.11.2018)
Tak další zkouška za námi, v týdnu občas stopa, občas hledání a taky OB a Hoopers. V sobotu jsme si zablbly na Šlapanickém cvičáku, a bylo tam super. v neděli nás čekala cesta do BOUDY v Přerově, kde jsme se Šmouličkou byly přehlášeny na seminář OB s Lucii Stemmarovou z Prahy. Musíme občas mezi nové neznámé pejsky, a jejich páničky a hlavně do nového neznámého místa. Široko daleko nikde nic žádný trénink, tak jsme jely, začátek byl ve 12,30 hod, přijely jsme první a tak byl čas na venčení a seznámení se s prostředím. Bouda není samozřejmě vytápěná, ale nebylo až tak hrozné, horký čas s sebou a hodně teplé oblečení i pro ŠMOULIČKU.
Ve skupině bylo 5 pejsků různých plemen, většinou začátečníci, Šmoulička byla asi nejpokročilejší a fakt se tentokráte předvedla, v první 15-ti minutovce se moc nesnažila,a měla sklony u útěku, trochu řešila prostředí, ale cvičila, i když místo obíhání kuželu se rozhodla obíhat nohy kladiny k agility, prostě "u revíru" obíhá se to hodně vzdálené, to nejvzdálenější a je jedno co. Koncem této části běžela ke dveřím a já už věděla, že tu být nechce, chce do auta a domů, vůbec mě nenapadlo, že si pamatuje dva roky starou návštěvu Boudy, tehdy to byl NW a množství koček, které se tu pohybovaly a lákaly všechny pejsky. Na štěstí tu tentokrát nebyla žádná a tak jsme se vrátily a pak už to šlo jako po másle, cvičily jsme přípravu dvojkové OB, a po dlouhé době jsem byla spokojená, ona to cítila taky, byla super. Doslaly jsme několik rad, zkusíme se s nimi řídit, a uvidíme, zda konečně zvládneme přechody mezi jednotlivými cviky bez ztráty kytičky. Na naší práci byla vidět práce naší trenérky Romany P., a jí za to všechno obrovský dík. Bylo vidět, že Šmoula umí.
Jedna stará fotka ještě z haly na Zbrojovce. 
