Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.
Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích. Nyní se soustředíme na PERUÁNSKÉ NAHÁČE VELKÉ a jejich chov.



Naše babička Lima - Flor de Canela Delfino Can

(13.10.2018)
. . . . . . už dlouho jsem nic nepsala o těch našich staroušcích,  no hlavně o Limušce,  která se pořád drží, všechno ji zajímá, užívá  si nás - tedy manžela i mě, doslova nás vydírá a to hlavně mě, protože se občas nemůžu koukat na problém se vstáváním a taky s chůzí, začaly jsme opět chodit na rehabilitaci nožek do jiného rehabilitačního psího centra, chodím sem  s Blackym,  potřebuje jednou týdně odborně promasírovat celé tělíčko,   a já denně masíruji krček a cvičíme s hlavičkou, protože stáři je tu a stejně jako lidem,  tak i pejskům tuhnou svaly a Blacky začíná mít problém právě s krčními svaly. I když šmejdí běhá jak vítr, tato péče pro něj je nezbytná. S Limuškou jsme chodily masírovat nožky pravidelně téměř 1,5 roku  1x týdně. V srpnu mi to časově nevycházelo nu a to všechno postupně začalo tuhnout a projevovat se  na její chůzi, a tak jsme opět začaly, pracovnice ji důkladně procvičila, no a my doma jen trošku masírujeme nožky  a zádové svaly. Limuška si dojde kam potřebuje, dojde se vyvenčit, hlavně ale si  hlídá misku, aby se náhodou nestalo, že na ni nezbyde.  I když je stará, tak jí to pořád pálí, a dovede vymyslet nevymyslitelné a to hlavně, když mě uvidí, protože ona velmi dobře ví, že ji nenechám nikde dlouho  stát nebo náhodou nepohodlně ležet. Je to ovšem chyba, a tak trénuji svoji odolnost Pořád miluje návštěvy a jde je vítat, , vždycky se postaví právě tam, kde nejvíc zavazí , hold má to vymakaný . . . . . . a co na Cusinka? ráda lehá na cizím pelíšku, vždycky právě tam je jí nejlíp, a protože máme i volné,  tak je v noci všechny vystřídá. Pořád nevím, co jí bolí, že nemůže řádně spát . . . . . určitě máte podobné ne-li stejné zážitky se svými miláčky, se svými staroušky

A te´d z dnešního poledne  jedna Limuška na novém huňantém pelíšku . . . . .

 

pořád krásný, i když už dosti chladný podzim . . .

(30.9.2018)

Pořád se u nás něco děje, a když nejsme se Šmoulinkou na cvičáku tak s těmi ostatními jdeme někam ven a právě te´d, když je super sluníčko i když ne moc teplo,  . . . a tak jsme ve čtvrtek zašli opět k řece Svitavě po Černovickém nábřeží, a bylo to krásné  . . potkali jsme mnoho pejsků spíš větší a s těmi má Blacky v posledních měsících trochu problém, ne že by se panicky bál ale jak uvidí takového pejska tak jde za mnou a drží se při mě,  a taky podzimní balony , jen kačeny chyběly  . . v pátek si se mnou udělali brigágu ve Šlapanicích na cvičáku byli jsme tam sami a tak si to užívali, včera opět cvičák jen se ŠMOULIČKOU . . .

 

 

 

noseworkový tábor na pomezí Beskyd a Bílých Karpat

Super strávený týden kousek od Slovenských hranic na výcviku noseworku  jsme prožily s Limou a Šmouličkou, Lima byla samozřejmě jako obvyklý kočárkový doprovod a Šmoulička jako cvičící. Sešlo se nás 7 psovodů  s 10-ti pejsky, z nichž byli dva jen jako doprovod, Anička jako trenérka se 3-mi pejsky.   Počasí bylo přesně podle našich představ teplo jako na horách tak akorád, takže pejsani pracovali do poslední chvíle fakt super, někteří byli pokročilejší, jiní méně, někteří trénovali jen na zkoušky, někteří i na první mistrovství, jiní jen tak pro radost a podle toho byla také obtížnost prohledávaných terénů.

Šmoulička k mému překvapení pracovala do poslední chvíle velmi pěkně, ani první den neměla velký problém s novým prostředím, možná to bylo i lidmi, které většinou znala také znala většinu pejsanů. Nu a Lima tak si pobyt opět užívala , k její smůle byl terén hodně kopcovitý, takže většinu času trávila v kočárku, aby si nožky neodvykly také trochu šmejdila, bohužel chůze z kopce jí dělá značný problém, tak jsme vymyslely, snesla jsem ji a ona pomalu vyšla na horu, ale jen kousek při venčení. Přesto si celou dobu užívala, bydlely jsme v bungalovu ještě s jedním pejskem krásným baueceronem Bauím a jeho paničkou. Pejsani se znají, protože jsme spolu bydleli už několikrát. Taky jsme potkali krásného 7-mi měsíčního bulteriéra, nikdy bych nevěřila, že to jsou takoví čiloušci,  obdivoval všechny fenky a hodně i Šmouličku. Nu a protože tam byli pejsani aktivní tak jsme měli jedno odpoledne i výlet po hřebenech, my se Šmoulou daly jen 5 km, protže na nás v chatičce čekala Limuška, přesto to i s pracovními zastávkami byla super procházka

. . . teď nějakou tu fotečku z pobytu,

 

Číst dál...

Šmoulinka a její sporty nosework, obedience, coursing a teď i hoopers

Šmoulinka a hoopers
. . . nějak po vánocích jsem objevila nový sport Hoopers pro nás starší, přišel k nám opět z USA, v červenci jsem jela na intenzivku do Opavy k Báře, abych pochopila o co vlastně jde a hlavně, zda to Šmoulici bude bavit a baví. už už jsem si myslela, že budu muset tak 1x měsíčně právě do Opavy, ale našla jsem i v Brně tréninky  na Ostrově. Ostrov je taková moje srdeční záležitost, i když jsem tam opravdu mnoho let nebyla a byla jsem hodně a hodně nervózní, když jsem  po tak dlouhé době přicházela. Znala jsem jen majitelku a k mému překvapení Hoopers na Ostrově trénuje Hanka F., se kterou se znám a také mnoho roků, potkávaly jsme se na táborech ve Svojanově. No jak je ten svět malý . . . . . . a tak jsme se Šmoulinkou začaly, vlastně jsme naskočily do jedoucího vlaku, protože všichni zájemci o Hoopers nejdříve dělaly agility, a na dosti vysoké úrovni, Šmoulinka agi trénovala pouze na jednom a vlastně mém posledním táboře právě ve Svojanově.  Samozřejmě že zná překážky, ví co je to zóna, kladina, a hlavně tunel.  Jak jsem už tady někde psala ze čtverce cca 3m2 vede psovod psa, čtyřmi různými překážkami. Šmoula pochopila rychle o co jde, s tunelem problém nemá s obíhání barelů ataké, podbíhání překážek začíná chápat, ona má vlastně problém se mnou, Šmoula je pes, který musí mít pocit, že pracuje naprosto samostatně, což je právě při pachových pracích, ale i právě tady, a to tím, že je ode mně značné vzdálená a jen pohybem ruky a pohybem těla je vedena.  Nu a protože jsme opravdu naskočily do rychle  jedoucího vlaku, a chtěly bychom tam zůstat, tak se musíme snažit a právě já musím pochopit, že Šmoule stačí, abych byla dál od ní, že ona zvládne to, co po ní chci, ti všichni se kterými běháme a které se snažíme doběhnou jsou staří bardové, znalí, chytří , prostě úžasní, a já doufám, že Šmoulinka bude taky taková, bude mě poslouchat právě na dálku . . . . . . . . . foto je jen ilustrační, příště alespoň parkůr jak vypadá  u hoopers. . . ..
 
 

 

Jak mohou ublížit sociální sítě a výstava v Bratislavě

o víkendu 18.8.-.19.8.2018 se konaly dvě MVPv Bratislavě , dlouho jsem zvažovala, kdy se pojedu podívat, protože mě zajímali velcí peruáni, které jsem dlouho neviděla. nakonec jsem se domluvila s Gretkou a přijela v neděli na výstavu, která se konala na Bratislavském závodišti, kde jsme se Šmoulinkou byly už v 10.00, s Gretkou jsme se rychle našly a postávaly u kruhu, kde se měli vystavovat peruáni. Moc lidí tam nebylo, hlavně peruánů bylo poskrovnu, protože slunce svítilo jako blázen, tak většina bych ukrytá pod nedalekými stromy. Peruáni vystavovali v 11.30 a začínalo se velkými. Byli jen 4, čas do vystavování jsem krátila chvilkovým  povídáním si s nějakou děvčicí z  Čech, a to byla moje velká chyba, protože než jsem přijela z Bratislavy do Brna, tato milá dívka toužící po senzaci udělala z našeho povídání vzrůšo, kterého se chytil na FB pan Antoš, se kterým jsme si to vyříkali, ale holčině to nestačilo a tak vydala status hodný velkého spisovatele, kde probrala i mého manžela a naše odchovy, kteří jsou už ve věčných lovištích. Byla to fakt síla, která mi nedala i jednu noc dobře spát. Vůbec se nedivím ,stát se toto nějaké 14-ti leté, že si jde hodit mašli nebo končí na psychiatrii.

*Jen jsem z celého nechopila, když jsem tak pomlouvala jejího psa a jeho příbuzné, že je vůbec nebránila,  hlavně, že v mé společnosti, která jí tak zkazila výstavu, setrvávala. No, za komunistů se takovým říkalo donašeči, a já bych je nazvala agenty, po kterých se dnes tolik pase.

*Takže pro mě v mém kmetském věku veliké poučení, jen mám ale jedno dilema, co je to vlastně pomluva, když ty věci co jsem řekla, jsou skutečnost???????? No, tak super výstava a takový konec , fuj.

*Nic méně rychle jsem se otřepala a včera vyjela s Kryštůfkem a Šmoulicí na hrad Veveří , kousek od Brna, a já tam byla poprvé, a tak jsme prošmejdili všechna nádvoří i věže, pojedli a jeli  spokojení jeli domů. Tady jsem s nikým nemluvila, tak snad dobrý konec . . . . .

Číst dál...