Vážení návštěvníci našich stránek,
v novém roce 2023 hodně štěstí, stálé zdraví, dost radosti, taky trochu lásky - prostě

Jen pár hodin nás dělí od konce roku 2022 a tak by bylo dobré trochu rozhlédnutí ze za tím starým odcházejícím , co v něm bylo dobrého a co nám dal toho horšího. . . . . . . .
Počátek roku 2022 byl pro moje pejsky velmi špatným, Leonek nám moc a moc hubnul , měl velmi závažné střevní potíže, v únoru se zjistilo, že Leon trpí giardiemi, což jsou velmi nebezpeční prvoci , kteří se usídlí ve střevech a moc špatně a neradi je opouštějí, a protože jsme měli doma i naši Šmouličku, tak bylo nutné přelíčit i ji, léčení bylo hodně náročné, a dlouhé, odběry ATB pořád dokola a další a další vyšetření, sotva se uzdravil Leonek, náhle onemocněla Šmoulička, přestala chodit na zadní nožky, dvě plotynky v háji, pomáhala alternativní léčba ŠMOULIČKA ZNOVU ROZCHODILA, Šmoulička začala znovu se věnovat noseworku, v druhé polovině srpna se chůze zhoršila, začaly bolesti, a my se rozhodli pro operaci, . . . objednali invalidní vozíček , prostě dělali jsme všechno aby se Šmoulička měla po operaci to nejlepší, všechno bylo ale špatně, při magnetické rezonanci 29.08.2022 se zjistil nádor na obratli prorostlý do míchy z 90-ti procent, a tak jsme Šmouličku nechali jít tam odkud není návratu. Bylo to tak náhlé . . . . . Leonek zůstal sám, najednou z něj byl dospělý ne věkem, ale chováním pejsan. Všichni jsme moc trpěli, protože nám všem odešel milovaný „exot“ naší rodiny . . . . bežela doba, všude kam jsem šla, všude šly se mnou vzpomínky, celých 10 roků byla neustále se mnou, najednou se mým společníkem stal Leonek . . . . . . . pak se na FB objevila štěňátka, řekla jsem si, že se musím vzpamatovat, zjistila jsem, že dvě jsou opět volná, a tak jsme se s manželem rozjeli v polovině října pro chovatelku se kouknout a pro nás odvést si na jisto našeho dnes milovaného divočáka Enzíčka, je to peruánský naháč stejně divoký jako byla naše Šmoulička, Enzík rozvířil poklid v naší rodině, i Leonka rozdováděl. . . . . . . . počátkem listopadu jsme s Leonkem složili po absolvování několika náročných kurzů canisterapeutickou zkoušku, abychom se této činnosti mohli s Leonem věnovat, začali jsme v autistické škole. . . . . Rok 2022 už odchází, přichází nový rok 2023, snad bude rokem méně bolestným, rokem šťastným stejně jak jsou ti naši dva kloučci , když si spolu hrají . . . . . . . a tak ještě jednou
ať je pro nás pro všechny ten nový rok 2023 jen šťastný ! ! !
5.11.2022 složil Leon a já, protože my dva jsme canisterapeutický tým, oficiální canisterappeutickou zkoušku, před tím jsme absolvovali dva náročné canisterapeutické kurzy. Na základě této zkoušky se nám ozvala paní Marcela s tím, zda nás může doporučit do školy pro děti s autismem. Souhlasila jsem a škola se na mě obrátila, dohodly jsme si první zkušební hodinu právě dnes tj. 13.12.2022.
. . . . . . . a tak jsme s Leonem před desátou hodinou zaparkovali auto u této speciální Mateřské a Základní školy v Brně, šli jsme se ještě na chvilku projít, aby se i Leon cítil komfortně při setkání s dětmi. Paní učitelska z 2. třídy nás očekávala, vůbec jsem nevěděla, jak se Leon zachová , protože on je stěžejní postava celého tohoto „příběhu“. Leon se přívítal s paní učitelkou jako by ji znal celý život, školou do místnosti, které říkají hudebna , prošel, jako by ve škole žil, místnost krásná světlá na zemi připravené podušky k sezení a také v rohu deka pro případné ležení pejska nebo některého z dětí. Podle předchozí domluvy, přicházely kloučci ze druhé třídy ve skupinkách po třech. Leon každou skupinku očekával v leže, pak vstal a šel se s dětmi pozdravit, pokud některý z dětí projevil jakýkoliv náznak strachu, Leona jsem okamžitě odvolala. První skupinku tvořili kloučci z nichž mě jeden velice zaujal, chlapeček špatně mluvil, ale to mu vůbec nevadilo v tom, aby byl neskutečně šťastný, že může Leona hladit, položit si na něj hlavu, případně na něm chvíli spočinout, a taky jej krmit. . . . . . . a tady vzniklo veliké překvapení i z mé strany, Leon, který nebere téměř žádné pamlsky od nikoho, si od dětí pamlsky bral a byl mezi nimi doslova šťastný, Leonovy polohy při práci s dětmi byly přesně podle toho jak děti reagovali. Bylo opravdu úžasné pozorovat tyhle autistické děti při seznamování se s pejskem, a právě tady jsem znovu poznala jak je Leon úžasný pes právě pro tuto práci s dětmi. Některé děti radostí tleskaly, některé občas zavýskaly, či poskakovaly, některé vůbec nechtěly se na Leona ani podíval, prostě každé bylo naprosto jiné, všechny ale spojovala veliká zvědavost . . . . . . . dvě fotečky z naší téměř hodinové práce

