Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.
Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích. Nyní se soustředíme na PERUÁNSKÉ NAHÁČE VELKÉ a jejich chov.



První březnový víkend 2017

Někteří z Vás četli můj článek o Šmoulince a diví se proč takhle a veřejně.  No právě proto, že Šmoulinka není sama není jediná, ano přeskokové chování má velmi málo pejsků, nebo se o tom nemluví!  . . ale mnoho a mnoho dalších má daleko větší problémy, jsou bázliví, agresivní, nesnesou se s jinými, dokonce ani s těmi vašimi doma, dělají schválnosti, raději o tom nemluvíte , nepíšete, protože to jsou vaše zlatička, kterým to všechno tolerujete nebo to u nich ani nevidíte, a tak raději mluvíte a kritizujete a ukazujete na ty ostatní, na  ty, kteří hledají nápravu, mluví o problémech . . .  nemusíte o problémech svých miláčků  psát či mluvit, stačí jen se nad nimi zamyslet, přiznejte si je  . . . . .

(4.3.2017) Dnes jsme se Šmoulinkou jeli opět do Šlapanic si zacvičit,  ano procvičily jsme hodně, zopakovaly, Šmoulinka byla úžasná, cvičila pěkně, i když občas, zdrhla za štěňátky kterým předváděla, přesně to, co se nemá . . . . moc se jí nechtělo, ale většinou přiběhla na zavolání, no, někdy jsem také pro ni musela přijít a odvést ji tam, kde jsem chtěla, aby právě byla. . . . . . . .

 

 

Malé zamyšlení . . . . . . .

2017.02.25.

Dlouho přemýšlím o pro mě úžasné milované  fenečce , říkáme jí Šmoulinka, je to velká stavbou těla, krásná nahá peruánská fenka s ne moc samičí, přesto krásnou hlavou.   světlejší oko, které  z ní dělá zajímavou až nebezpečnou fenu, ze které jde opravdu respekt.  Chovám peruány již několik desítek let,  z posledního vrhu u nás zůstala právě tato fenka se senzitivní povahou.

Když vidím nějaké štěňátko s majiteli, a povídáme si, snažím se jim říci něco pozitivního hlavně majiteli,  aby se jeho radost ze štěňátka ještě více znásobila,  i když jsem mnohaletá chovatelka nejen peruánů, dalo by se říci i zkušená , očekávala jsem právě něco takého na adresu Šmoulinky,  nikdy nikdo na její adresu neřekl nic pozitivního, ale přede mnou ani negativního

 Ano, Šmoulinka je svéráz, jak  říkám já, je jiná nežli naše domácí smečka, zdědila mnoha povahových rysů, a to ne zrovna nejlepších, po některém ze svých předků.  Šmoulinka je senzitivní a k tomu má přeskokové chování. Co to je a jak se projevuje?

 První setkání s našim cvičákem ve Šlapanícicích  mi mělo dát impulz, že právě u Šmouly není něco v pořádku a proč ? Přišla se představit i se svým bráškou Janisem. Velké množství psů a velkých, chlupatých, štěkajících , velké množství  lidí, mluvících i křičících, tohle všechno  Šmoulinka na rozdíl od brášky Janise, který tu byl jako doma,  neunesla  a vzala do zaječích, a protože byla otevřená brána, utíkala a utíkala až k autu s otevřeným kufrem a chtěla prostě pryč.  Tohle měl být pro mě první impuls, bohužel nebyl,  to proto, že jsem se s něčím podobným nesetkala.  Při dalších návštěvách  cvičáku chodila Šmoulinka s dlouhým tenkým vodítkem a vypadalo to, že se situace nebude opakovat. Jaký omyl.  O rok později  jsme přijely  na tábor do Svojanova, tady se Šmoule vůbec nelíbilo a ani okolnosti  jí nebyly  nakloněny. Šmoula chtěla domů,  byla moc nešťastná, do toho bouřky, hromy její povaze ještě víc ubližovaly, když zahřmělo zrovna nad námi, utekla k autu, to se opakovalo i další den, zoufale seděla u auta, při výcviku se na mě nemohla ni podívat, jak byla nešťastná, ale poslouchat se musí,. Z toho, co jsme vlastně jely procvičit, zdokonalit a naučit se nezbylo nic,  a nebyl tu nikdo s kým si o tom všem popovídat, řešit to, nakonec jeden cvičitel mi poradil, že takoví senzitivní pejsci rádi pracují sami, a tak jsme začaly se stopami, hned nám bylo lépe a radostněji.

Číst dál...

Tak konečně zase něco nového . . . . .

22.02.2017 - Po dlouhých 14-ti dnech jsem zase na svých stránkách a můžu Vám psát o tom, co všechno dělají naši milovaní čtyřnozí kamarádi, jak s nimi pracuji, jak jsou šťastní a tak smutní, jak stárnou, co je bolí  a mnoho a mnoho  dalšího . . .

Právě před 14-ti dny jsem zjistila, že stránky naší chovatelské stanice byly napadeny hackery . . . . .  musely být kompletně přepracovány, . . . . .   stále jsou sledovány, aby se znovu něco neobjevilo . . . . . tak uvidíme . . . . .

Dnes na jedné z fotografií představím  naši Limušku v novém tričku na spaní, je příjemný jemňoučký, snad jí bude dobře sloužit, Limuška má totiž problém s kůží , který se objevil po loňském nutném  odstranění obrovské bradavice.

 

Poslední únorový víkend

Je sobota 25.února, počasí je krásné jarní, jen trochu větrno, naši pejsani a mnoho dalších se svými páničky si jej užívali.

 

21.1. - 22.1.2017

Tak je zase o týden víc a já vás týden co týden seznamuji o činnosti našich naháčů, kteří pomalu stárnou, postupně odcházejí.  Tento týden nepřinesl nic nového, žádný trénink, nic podstatného , takže jsem se těšila, jak v sobotu vyjedu s holčinami na cvičák do Šlapanic,  ráno teploměr ukazoval -13,9 C, chvíle váhání, svítilo sluníčko, a tak rozhodnutí - jede jen Šmoulinka, potřebuje hodně pohybu  po hárání, přijely jsme něco po půl desáté a na cvičáku nebylo ani 10 pejsků, chvíli jsme cvičily samy, a pak jsme se přidaly ke skupince pokročilých, teploměr pomalinku stoupal, sluníčko svítilo a tak jsme vydržely až do konce. Šmoulinka si ještě zaběhala za aportem, miluje nošení a podávání.

Po obědě jsme oběhli s Blackym, Cuzko a Šmoulou  nám. SNP v Černých polích. V 15.30 jsem už seděla v dětském divadle s Kryštofem a jeho druhou babičkou,  hráli Trosečník Crusoe,  hra pro opravdu malé děti, ale já se bavila tím, jak malá divačka celou hru komentovala, super výpadek z běžného života. A protože byla změna programu, tak každé dítě doslalo červenou píšťalku, a to si asi dovedete představit ten super randál.

No a dnes, opět mrzlo až praštělo, jen o 2 stupínky miň nežli včera a sluníčko opět svítilo, bez mráčková obloha, planýrka plná lidí, sáňkujících dětí pobíhajících pejsků. Nu a dnes i nějaká fotečka.

Číst dál...