Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.
Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích. Nyní se soustředíme na PERUÁNSKÉ NAHÁČE VELKÉ a jejich chov.



Flor de Canela Delfino Can *27..2002 . . +30.5.2019

 

Flor de Canela Delfino Can  - naše LIMA narodila se 27.7.2002 v Peruánské Limě, jako 200g fenečka, byla maličká, přesto velice života schopná, urputně už tehdy bojovala o své místo na slunci, my si ji jako 4 měsíční divoké peruánské štěňátko přivezli do naší rodiny. Dělala nám jen samou radost, byla výstavně úspěšná, stala se šampionkou mnoha států, byla velmi inteligentní, velmi chytrá, chápavá,  sportovně nadaná  úžasně běhala agility, coursing, flybal i sportovní kynologie jí nebyla cizí
. . . . . . hlavně nás nade vše milovala, stala se takovým mým lesním ochráncem,  tolik milovala svobodu, přírodu, přesto nás nikdy ani na chvíli nezradila , ihned se vracela za námi. 
. . . . . . tak šla doba a LIMA najednou zjistila, že už nemá na ty dlouhé mnoha kilometrové procházky na její milované vysočině, rozhodla se zůstávat doma, zalehla do polohy svingy a čekala několik hodin na nás, než jsme se vrátili. Měla 12 roků, když se zjistila těžká artróza. Poslední 3 roky jezdila jako doprovod Šmoulinky na vídendovky či tábory. Aby mohla s námi všude, pořídila jsem pro ni kočárek , moc si to  užívala, poslední její velký výlet byl minulý rok koncem srpna v Bílých Karpatech. Koncem listopadu ji přestaly sloužit nožky úplně a tak už jen ležela, o všechno si řekla, o venčení, o jídlo a pití, i o změnu polohy, s malou pomocí všechno zvládla sama. Byla šťastná , že je pořád s námi a uměla to dát najevo krásným psím úsměvem
 Světu dala 12 úžasných štěňátek jako Blacky, Briss(Jed) nebo Henry, Hannah,  a další.  Obšťastňovala nás svojí milou přítomností celých 16 roků a  6 měsíců.

 Dnes tj. 30.5.2019   naše LIMA  opustila nás, opustila tento svět a odešla za svými předky do věčných lovišť ve věku 16 roků 10 měsíců a 3 dny. 
. . . . . . byl tu krásný vysoký věk, přesto to tak bolí,
moc a moc nám budeš pořád chybět  Ty naše milovaná peruánská krásko!

 

 

 

 

Náš výlet do Ústí n/L na Šmouličkou

23.5.2019 při cestě z Ústi n/L jsme to vzali středem Prahy, bylo to v danou chvíli to nejrychlejší řešení, no prostě abychom byli do nejdříve na dálnici a v Brně, To jsme si ale jen mysleli . . . . Cesta do Ústi trvala jen 3 hodiny, jeli jsme na speciální odběr se Šmouličkou do jednoho zdr. zařízení. během 45 min jsme se vraceli, tedy jeli jsme jen na otočku . . . naše rychlovka skončila na dálnici D1 na 140 km, kde jsme se sekli v zácpě, silničáři na D1 plátovali díru v pravém pruhu . . . . Fotky jsou samozřejmě přes sklo auta . . . .

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

. . . . . . počasí se nechce umoudřit! . . . . že by zmrzlí???

(5.5.2019) - co jsme celý týden dělali? . . .  žádné tréninky, . . .  NW už delší dobu není,  . . . . OB taky tento týden ne z důvodu odpočinku po zkoušce . . .  tak jsme to pojali po svém:

(1.5.2019) jsme jeli s pejsky na milovanou vysočinu na chaloupku, počasí se zrovna umoudřilo, celý den svítilo sluníčko a protože naše chaloupka leží na super místě uprostřed dlouhého kopce, z jedné strany chráněna hustým lesem, je tím pádem v příjemném závětří. pejskové si celý den užívali, jen už neběhají jako za mlada, ani rozdivočelá Šmoulička je nedokázala rozběhat a tak se rozhodla na vlastní pěst  . . zaběhla k nedalekým sousedům spočítat králíky, kteří k jejich štěstí byly dobře zavřeni.  Majitel to pojal na štěstí s humorem a já musela pro Šmouličku zajít, od králíků se jí vůbec  nechtělo.

(3.5.2019) V pátek jsme byly na Hoopeers tréninku po cca 14-ti dnech.  . . . . a bylo to fakt super, Šmouličku to běhání mezi překážkami hodně baví a hlavně už jí to jde, teď jde o mě, ještě vyřešit řešit čtverec uprostřed, který je vlastně podstatný,   a už to brzy bude to pravé

(4.5.2019) V sobotu opět na našem cvičáku ve Šlapanicích, bylo to taky super, jen ale pro mě,  tam bylo hodně nových pejsků a lidí, pro Šmouličku ovšem značný problém, protože na tolik zase není zvyklá a hlavně bylo  tam mnoho překážek z agi a to taky není běžné,  i když je všechny zvládá, ale nakonec to dala, a pěkně jsme si potrénovaly, zkusily i mnoho nového právě s těmi překážkami z agi.
(abych upřesnila problém Šmouličky se změnami či novotami, na které není připravena - je velmi náročně přimět ji, aby se soustředila na mě, na výcvik, sleduje pouze to nové pro ni neznámé, a to při tréninku je značný problém, hlavně vymyslet, co na ni v ten daný okamžik zafunguje, na co zareaguje pozitivně). 

(5.5.2019) Nu a dnes v neděli jsme měli noseworkovou intenzivku s Radkem Laušmanem. Byli jsme 2 skupinky po čtyřech týmech, my se Šmouličkou byly v  té druhé,  byly  tam  2 týmy středně pokračilí a 2 pokročilí - tedy Šmoulička a Bedřišek.  Dostali jsme mnoho cenných rad a slib, že brzy znovu potrénujeme, což je super, i trenéři se mají občas třídat.

a teď fotečky z naší chaloupky, takhle si užívaly holky a Blackoušek, ten pořád někde šmejdil, hold hlídal, abych se mu náhodou někam neztratila, prostě mamánek

Číst dál...

Šmoulička složila zkoušku OB 1 na velmi dobře - 227,5 bodu

26.4.2019 - JARNÍ OBEDIENCE ZÁVODY

Jannet Nort Brun - Šmoulička - OB 1  - 227,5 bodu - 4.místo z 10-ti účastníků

Po ročním trénování jsme opět šly se   Šmouličkou na zkoušku obedience  tentokráte na  OB 1.  Zkouška OB-1 je vlastně OB Z  hodně ztížená, vzdálenosti jsou větší, jednotlivé cviky jsou zakončeny v základní pozici a pod. Šmoulička umí , ale opravdu umí, jen má veliký problém s prostředím, ve kterém nebyla. Rozhodčí, který se dostane do její blízkosti, je předmětem sledování a pod., proto jsme vynechaly  Cituška cup v Židlochovicích, také Československé zkoušky  v Brně na Zetoru, nějak jsem měla pocit, že jsme šly o krok zpět. Po vypsání Jarních obedience zkoušek jsem se rozhodla, že zkusíme, hlavně proto, že na Jižní Moravě je takových příležitostí opravdu velmi málo,  a vyšlo to, i když jsem nebyla vůbec spokojená se Šmoulinky výkonem, byl opravdu hodně průměrný, na výkonu se podepsalo hlavně prostředí, ve kterém byla jedinkrát, a to  24.4.2016, první polovinu závodu byla naprosto mimo, měla jsem pocit, že by vzala do zaječích, kdyby jí to strach dovolil. Cviky, které může předvádět, zkonila, milovaný aport - jen 6 bodů, hodně cviků vnímala až na druhý povel.  V druhé části po oběhnutí kužele se chytila a pracovala podstatně líp,  nakonec z toho bylo 227,5 bodu - velmi dobře a celkově 4-té místo. Mám velikou radost, hlavně z toho, že jsme se o hodně posunuly, největší dík však patří naší trenérce Romaně Polické, za její počáteční trpělivost, a snahu mi pomoci.