V neděli 12.8.2023 jsem s oběma pejsky odjížděla na můj již 13 psí tábor, tentokráte sice plná rozpaků. Jednalo se o canisterapeutický tábor a Leon má již dvě CT zkoušky, a vlastne účastníci byli bez zkoušky, ale nakonec jsme jeli, přotože jsem si říkala, každá zkušenost je dobrá zkušenost. Přijeli jsme jako jedni z prvních účastníků ubytovali se, jako obvykle v chatkách, zázemí bylo kousek, vše docela slušné, nezničené. Po večeři bylo první seznámení, kde nám pořadatelky tábora řekly program, který byl skutečně dosti náročný a to nejen pro psa , ale hlavně pro nás*denně bloky od 9.00 do 12.20 a večer od 15.00 do 17.50 nejdří s pejsany a pak přednášky, v té době byly pejsani sami na chtakách.
PONDĚLÍ - první den, poslušnost a s tou právě Leon nemá žádný problém, byl docela super, i když umí zacvičil i líp. Mezitím docela zajímavá přednáška a to hlavně pro učitelky a zdravotní sestry, které byly v převaze.
ÚTERÝ - Ráno praxe začínala - speciální cviky a tady vznikl trochu problém, protože já nepočítala, že nácvik speciálních cviků bude tak síleně zatěžují jak pro mě tak hlavně pro Leona, hlučení skupiny min 8 lidí, máchání vším, co mi přijde pod ruku a několik řádných šťouchnutí berlou, bylo i na Leona příliš, někteří pejskové nesnesli tahání za uši, tahání ve slabinách, za ocásek. . . Na Leona byl příliš průchod šíleně hlučící skupinou, pán který jej chěl mermomocí česat po holé kůži a šíleně mával hřebeny, unesl to všechno pokud stál těsně, ale průchod mu vadil, když do něj šťouchli berlou tak se se ohradil, tím že se trochu ohnal , pak se prý ohnal ještě jednou a to, když na něj běžel řvoucí člověk, který vedle něj spadl, ten celý hluk byl stimulování extrémních situací, do kterých by se teoreticky mohl pes dostat, ale prakticky se žádný canisterapeutický pes dostat neměl , ostatní speciální cviky zvládl dobře. Nevadl mu kontakt s jakým koliv člověkem, rachotění plastových lahví plných kamenů, invalidní vozík, podlézání nebo překračování, polohování, nasazování obojku a jiné klidnější cviky, stále nemusí berle, i když to se dá zvládnout.
Odpoledne do teorie přišli dva pejskové, kteří byli jako praktická ukázka pro budoucí canisterapeutickou hodinu a takto jsme se vystřídali v průběhu pobytu všichni, což bylo pro naše budoucí působení v canisterapii velice přínosné
Číst dál...
Náš Enzíček včera tj. 21.7.2023 oslavil už jeden rok, a tak mu ještě jednou přejeme hlavně zdraví a zase zdraví, . . . . protože štěstí má . . . má nás a Leonka . . . protože kdyby byl u někoho jiného, tak by jej už zabil nebo jej vrátil chovatelce . . ale to my ne, protože jeho neskutečné vylomeniny bereme jako součást života s ním. . . to, že rozebírá Leonkovo křesílko, kde nejraději spáva, beru jako nejmenší zlo, ale te´d v poslední době se rozhodl, že vyhrabe všechny kostřavy, které manžel zasadil k hruškám, aby nevysychala tak zem kolem nich, a tak Enzík denně vyhrabe díru až ke kořenům hrušek , samozdřejmě, že ne všechny najednou, vybere si vždycky tak dvě z pěti možných a zbavuje je hlíny. Pánik jej vzal na místo samé a řádně mu domlouval, Enzo se tvařil, že naprosto rozumí, takže jsem byla poučena, že se na to musí takto, no pochopení Enzíkovi vydrželo dva dny a pak se rozhodl, že zbaví hlíny jinou hrušku, aby jí to snad nebylo líto či co. . . . . . taky se rozhodl, že když zůstane ráno cca 25 min sám, bude výt neskutečným způsobem a bude budit celé okolí, tak sousedi, kteří vstávají později se prostě nevyspí, takže když odcházím s Leonem, tak musím zavřít všechny dveře přesto, že je neskutečně vedro už od rána. . . . . . . nu a největší zábavou je běhání po trávníku, všichni psi před ním respektovali to, že na trávník se nesmí měli a mají svůj výběh, kde si mohou dělat co chtěji, nikdy se nezatahovla branka, ale te´d když se náhodou zapomene, tak Enzík řádí jako černá ruka na květinové části zahrady. . . . neskutečnou rychlostí běhá a běhá. . . . . . a za ním lítá suchá tráva z vyschlého trávníku. . . . . a provádí mnoho a mnoho další skopičin . . . . . a protože manžel naznal, že jsme už staří a nejsme schopni vychovávat, tak je to tak, jak to je, Enzík to s námi umí, večer se přijde loučit před spaním, ráno nás neskutečně mile vítá . . a tím nás má v kapase . . . to jsou věci ke kterým má dar, tohle Leonek neumí, je moc poslušný . . a má strach z jakéhokoliv vyčinění . . . . . . kdyžto Enzíkovi to jde jedním uchem tam a druhým ven a prostě nás má na háku . . . . . . . prostě je to náš malý nezbeda . . a jak oslavil svůj významný den? jeli jsme do Vaňkovky něco vyřídit, místo jezdících schodů jsme jezdili výtahem, to on má rád a taky šel s Leonkem na návštevu do domu pro seniory. . . . . a tak jedna z Vaňkovky

