Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.
Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích. Nyní se soustředíme na PERUÁNSKÉ NAHÁČE VELKÉ a jejich chov.



. . . už zase něco děláme, zase trénujeme

 

(3.2.2019) . . . .  a už jsme začaly trénovat a hned noseworkem . . . . . .  a když jsme se chystaly, tak jsem zjistila, že jsme zapomněly někde 2 činky na OB a dvě misky, se kterými děláme směrový aport . . . . .  tak, snad to bylo 5.ledna ve Šlapanicích.  Strach, že budu muset shánět nové činky, byl velký, na štěstí mi někdo položil jak obě činky, tak i misky na místo, kam si odkládám batůžek. Když jsem přišla v sobotu na cvičák, jen jsem zářila.  . . . . . . . Veliké poděkování tomu, kdo je našel a schoval.

13.1.2019 jsme s Blackym navštívili Hanáckou výstavu, Blacky byl super, se všemi se zdravil, neměl žádný problém a nikdo nevěřil, že mu bude za pár týdnů už 15 roků. Prošli jsme i stánky s pamlsky a věcmi pro pejsánky. Bylo nám spolu dobře.  Nu a tento svůj super den si vynahradit tím, že se jeden den ztratil. Na štěstí to svoje okolí zná, a zdá se, že ani nebyl vystrašený.
Jak se to stalo? šel na vodítku, to on nechodí, na jednom roku jsem jej pustila a on si řekl, že mi ukáže, večer po 18-té hodině vzal do zajičích, stopa po háravce byla silnější, a mě se zklamala píšťalka, pak mobil. Blackyho pobíhajícího na roku naší ulice našel syn a Blackyho doslova nahnal domů, tak silá byla ta háravka. No, chlape máš útrum, večer na vodítku a hotovo  . . .

29.1. první letošní trénink noseworku, a Šmoulička super,  i když bylo 10 cm sněhu, Šmoula všechno našla a fakt byla dobrá, o něco horší byl trénink na OB, kde se jí moc nechtělo do toho studeného sednout. Nu a tak Romana procvička s námi chůzi, odložení do stoje, kužel, směrové aporty, přeskok . . . . . nu a spokojenost z mé strany.

2.2.2019 byl DUO CACIB, a my nejdřív do Šlapek, kde bylo vody a vody, tak jsme to vzdaly a před 12-tou jely na DUO CACIB, kde jsme zastihly vystavování naháčů jak mexických tak peruánů. Bohužel Šmouličce se příchodem na výstavište rozjela alergie a hodně silně, snad to bylo ze stresu z tolika pejsků, snad z obrovského neznámého prostoru nebo z pachu mnoha pejsků, čert ví, ale bylo to šílené, stálá nudle u nosu a k tomu ještě jazyk, přesto se několika lidem líbila a dokonce se u ní zastavili, a proč ne, vždyť ona je krásná, když zapomene vystrčit jazyk, mnoho lidí od naháčů na ni koukalo, hlavně se mě jistě divilo, že s ní takovou s jazykem jdu na výstavu, pomluvy měly zelenou, ale mě je to jedno, já se za ni nemám proč stydět, kdyby ti úžasní uměli jen polovinu toho, co umí Šmoula, bylo by s jejich majiteli úplně k nevydržení. Na výstavě byla Šmoulička poslušná, čekala, i když kruh byl úplně prázdný. Čekala na mě a můj povel k odchodu.

.

. . . . ještě týden a vracíme se k pravidelnému trénování . . . . . .

(22.1.2019) Až za týden se vrátíme k pravidelnému trénování, Šmoulička pořád ještě hárá, a já jsem se vrhla na něco jiného, prostě změna, některé z mých květinek mi dělají rády radost , některé se už trochu pletou

. . . .  vánoční kaktus se trochu popletl, hold má taky svůj věk . . . .  nu a Amarilis mi chce udělat opět radost . . . a dělá velikou

Trocha zamyšlení za odcházejícím rokem 2018

(1.1.2019) 

Silvestrovské oslavy jsou za námi, tedy skoro, dnes ještě nějaké oficiální ohňostroje a pak už snad bude klid, ten ovšem nepotřebuji já, ale ti naši čtyřnožci,. I když jsou tací, kterým oslavy , kdy se míjí rok starý s rokem novým, nevadí, přesto jsou ve střehu a nemusí ohňostroje a petardy a dělbuchy mít na denním  pořádku.

 Nu a teď takové malé zamyšlení za tím, co se nám splnilo, co dobrého či špatného nás potkalo a že by i trocha předsevzetí? Co dobrého – no, to  přece  je naše Lima, je stále mezi námi, holčinka malinká sice nechodí, ale jeden by nevěřil jakou touhu má žít, jak  umí všechno co potřebuje napovědět, o to bolestnější bude jednou loučení se s ní.  Blacky, je stále čipera, v březnu jej napadl o dost větší pes,  stále si nese s sebou respekt z velkých psů, sem tam se objeví nějaký ten zdravotní neduh, tak nějaké vitamíny, trocha rehabilitace, 15 je tu co nevidět, tak snad bude po mámě. Cuzko je na tom trochu hůř, zdraví už není to, co  bývalo, snad to zvládneme. A to je to, co nás v minulém roce trochu dostalo , to s čím jsme nepočítali, nepřipustili si, že stáří i u těch čtyřnožců je neodmyslitelně tady a je nutné s ním počítat.

Číst dál...

Náš poslední vrh - vrh J má narozeníny

Dnes  tj. 11.7.2019  slaví náš vrh "J" a naše milovaná Šmoulička už 7-mé narozeniny
všem naši maličkým  - Janisovi, Janice, Jackii, Johance, Jannet, Julii - přejeme ještě mnoho a mnoho let tu mezi námi, hodně zdraví, a hodně štěstí, protože to štěstí nejvíc potřebuji ti naši milovaní čtyřnožci.

. . . a takto (viz níže foto) slaví své sedmé narozeniny naše milovaná Šmoulička - Jannet, která přinesla do naší rodiny mezi další 5 peruánských kousků mnoho nového, toho co jsme neznali, ukázku toho, jak smečka nechce nového člena,m asi cítí jak se od ní liší, jak se liší od sebe i ti nejbližší příbuzní. Jako štěňátko, byla úžasná, moc se snažila si nás získat, zamilovat si nás, asi z nás cítila, že jí hledáme stále nového pánička, pochodpila, že ji až tak nechceme jako šestého člena smečky,  . . . .  a tak nám ukázala, jak umí být i peruánský naháč svůj, jiný, svým způsobem samostatný, objevily se v ní vlohy  předků lovců, velmi samostatných, přeživši v přírodě bez větších problémů, ukázala nám, že ona nás vlastně nepotřebuje, práce s ní není až taková zábava, jako s těmi našimi dalšími byla.  Přesto, že je až tak moc svá, milujeme ji a nakonec jsme rádi, že ji máme, mnohému nás naučila, stále učí, práce s ní je sice náročná,  ale nakonec se zadařilo . . . . . . už 7 roků spolu pracujeme a pomalu pomaličku se šplháme  na špičku toho pomyslného ledovce, občas uklouzneme, ale znovu se vydrápeme a jdeme vpřed . . . . .

MILOVANÁ ŠMOULIČKO, MOC A MOC TI PŘEJEME HLAVNĚ ZDRAVÍ, TO MOC POTŘEBUJEŠ, PROTOŽE TOHO OSTATNÍHO MÁŠ DOSTATEK

 

 

 

 . .  a není vše jen krásné, včera dne 10.1.2019 odešla přes duhový most za svými předky Gajra Nort Brun, ve věku 11-ti roků, velmi náhle , žila se svými majiteli v Holansku, jejími rodiči byli Cínie Nort Brun (Cuzko) x Blacky Nort Brun

Ať je Ti  už jen dobře holčičko  . . . . . .