Jak bylo v roce 2024 - malé bilancování

Počátek rok u 2024 byl ve znamení výstav. Jak Enzovi tak i Leonkovi se dařilo, u Enzíka bylo vše připraveno k uchovnění, u Leonka byla cesta delší,  chyběla mu výstava k uchovnění, a tak jsme 20.4.2024 jeli do Mladé Boleslavi na klubovou výstavu, kde splnil podmínku a dostal V1, trošku mě to zklamalo po přecházejících výstavních úspěších ale stačilo to,  Leon stále každých 14 dní navštěvoval děti v autistické škole, a Enzo, po velké nepříjemnosti, kdy uvázaný k lavičce ji strhl s sebou a běhal s ni, měl velký problém vrátit se na cvičistě Hády, kam jsme chodili na Hoopers do začátečníků, tak po nějaké době, kdy jsme pokračovali v tvrdém trénování odložení , přivolání, chůzi u nohy na našem cvičáku ve Šlapanicích, jsem nás přihlásila na trénik  k Hance na Ostrov, překvapení bylo veliké, Enzo byl vyměněný, a překvapivě běhal dobře, rychle, tak nás vzali do pokročilých a tady jsme už zůstali, , Společně s Leonkem  pokračovali v noseworku,  a tak jsem se přihlásila na tábor se stejnou partou jako jsme dříve jezdily se Šmouličkou, jen místo bylo jiné a Františkov,  který je součástí Suchdola nad Lužnicí. Ovšem než jsme jeli na tábor, tak Enzík měl bonitaci, kterou úspěšně splnil a je z něj chovný pejsek, na táboře bylo moc fajn, hlavně oba kluci potrénovali nosewok, a hodně se posunuli, hlavně náš maličký divočák Enzík.

Po návratu z tábora ještě jedna výstava pak hurá prázdniny, no výstava nám moc no vlastně vůbec nevyšla, a tak Leon s výstavami skončil a Enzík bude pokračovat ještě jednou výstavou, aby ukončil Českého šampiona, možná dáme ještě nějakou větší výstavu, no uvidíme,  tak jsme se vrhli na prázdniny a hlavně jsme jezdili na tréninky noseworku, v druhé polovině prázdnin jsem uchovnila Leonka,  oba dva kluci jsou krásní mají všechna důležitá zdravotní vyšetření, bohužel však mají problém se zuby, Enzo v hodní čelisti jeden řezák a Leon kleště, které některí rozhodčí neberou. . . . .  ale hlavně, že jsou chovní, zda zasáhnou do chovu uvidí budoucnost. Koncem práznin jsme s Enzou jeli na naše první závody v Hoopers, abych veděla jak to vlastně je,  . . no nebyli jsme připraveni, Enzo v cizím prostředí a Hoopers miluje, ale závody nedopadly všechny tři běhy dal na podruhé,  pravdou je, že byl nejrychlejší, ale na podruhé,  tak teď už vím, co a jak a vlasltně nikam nespěcháme,  trénujeme, a tréninky dáváme, takže uvidíme v tomto roce.  Přišlo září a onemocněl velmi vážně Leon, předpokládá se, že je to borelioza, ale je také možné, že jde o nabouraný autoimunitní systém, což by bylo podstaně hořší, a tak bral celých 6 neděl ATB,  málo jsme chodili a dodnes žádné několika kilometrové tůry, jen častější a kratší vycházky, v listopadu znovu testy, které dopadly super a teď únoru testy na boreliozu, nebo klišťovku, aby se vědělo z čeho vše vzniklo. Koncem září jsme jeli ještě jednou na NW tábor nebo spíš prodloužený víkend do Orlických hor na Šajtavu, bylo tam krásně i když dost pršelo, opět nás tréniky posunuli o koušek dál, a tak jsme zkušili  malý závod v ŘÁDKOVÁNÍ, který jsem Enzíkovi pokazila, ale příště se na něj uplně spolehnu. V začátečnících Leonek byl 7-mý a Enzo 5-tý. Hlavně, že teď vím, že on ví, a že mi nechce dělat radost, ale chce si dělat radost sobě, tím, že najde . . . . .

Rok 2024 jsme zakončili vánočním závodem, kde jsem Enza přihlásila do nejtěžší kategorie, a on to zvládl, byl opět pátý, s 81 body, prostě super, na to, že nemá složenu žádnou zkoušku, tak a můžeme se připravit na jaro na zkoušky. Abych nezapomněla na Leona, ten opět od září chodil pracovat, dělat canisterapeuta do autistické školy, ale už jen jedenkrát za měsíc, ono nám to stačí, byl moc super k dětem a všichni se hodně posunuli dál, někteří z dětí se jej přestali bát, jiní už dokázali dát obojek, vest jej na vodítku, podával jim pac při loučení, a tak . . . . . . Tak takový docela náročný to byl náš rok 2024