21.11. - 22.11.2015 SAR-DOG CUP 2015 - Závod záchranářských psů
Uplynulý víkend byl pro mě spíš velikým zklamáním a rozčarováním spojeným s nespravedlnostíí, nežli uspokojením a radostí z těch čtyřnohých kamarádů, které tolik miluji, ale tom až jindy, až to všechno "strávím".
. . . . . ale nikdy není tak špatně, aby nemohla přijít alespoň jedna úžasná zpráva . . . a ona přišla a zahnala alespoň část chmurů.
SAR-DOG CUP 2015 - Závod záchranářských psů, a HENRY NORT BRUN
(něco málo o závodu)
Úkolem týmu (psovod a pes) bylo vyhledat ve vyznačených terénech 4 figuranty. Bodoval se nález, správné označení a vyproštění jednoho z figurantů. U prvního a posledního terénu, kde bylo po jedné ukryté osobě, se měřil čas od vyslání psa do ohlášení nálezu (povolená max. doba hledání 10 minut). Ve druhém terénu byly ukryté dvě osoby a byl dán pouze časový limit 10 minut na jejich nalezení. Do jednotlivých terénů se nastupovalo s odstupem 10 minut.
Pro Henryho bylo několik věcí nových. V objektu, kde se závod konal, ještě ani jeden z týmu nebyl, takže závod opravdu simuloval reálný zásah, kde je možné se spolehnout pouze na samostatnou práci psa a jeho ovladatelnost. Bylo třeba respektovat vymezený prostor pro hledání, zamezit pohybu psa v nedovolených prostorech označených jako nebezpečné.
Závod je závod, o umístění rozhodl čas. Díky zaváhání na prvním terénu se dostali "jen" na 10. místo z 21 týmů. Henry ukázal, že umí pracovat srovnatelně s pracovními plemeny. Po celou dobu byl soustředěný s velkou chutí do práce. Nálezy byly po promyšlené a systematické práci. Může v ní plně využít všechny svoje přednosti – vlohy k pachovým pracem, samostatnost, vyrovnanou povahu, obratnost, nebojácnost.
Teď něco o Henrym:
narodil se s handicapem, jeho budoucí majitel jej odřekl a já hledala a hledala nového pánička, přišla se na něj podívat paní Věrka se svými dětmi, zamilovali se do Henryho a tak "náš" malý Henry odešel do rodiny, kde byl už jeden pejsek vipet Toníček. Celá rodina se oběma pejskům věnovala a věnuje, Henryho naučili mnoho věcí, běhal coursing, taky agility, Henry umí i mnoho z dogdancingu, má canisterapeutickou zkoušku a chodí obšťastňovat děti do jedné mateřské školky. Ale hlavně jej baví pachové práce, právě tam ukáže svoji pravou povahu.
Henry je příklad toho, že peruánských naháč, i když není pracovní plemeno, se hodí na každý kynologický sport.
Henrymu a jeho paničce velký dík za propagaci nejen naší chs, ale hlavně plemene peruánský naháč, protože právě prostředctvím Henryho se plemeno dostavá do povědomí mnoha neznalých.
