Zvláštní den 18.5.2018 . . . . . .
Tak Blacky slaví narozeniny, úžasné 14-té narozeniny . . . . . . . . . .
(18.5.2018) Hned po obědě nám sraz s holkami na Kešku č. 5 , která má místo v lesích za areálem Riviéra, je to pro nás trochu náročné, ale nakonec jsme to daly a já mám velikou radost, Šmouličce se dařilo, i jako první hledající našla hned, jde o takový malý trénink před sobotním hledání na Seči, kde jsou závěrečné zkoušky instruktorů noseworku. Vše připravené, abych mohla brzy ráno odjet, protože D1 je nevyzpytatelná.
Chvili před 16-tou u Anthroposu sedáme se Šmouličkou do auta a volá mi manžel, že s naší stařičkou Limou je to velice špatné, abych pokud to půjde, jela domů. A tak jedu, téměř 16-ti letá Lima sice reaguje na náš příchod, ale nemůže se zvednout, postavit se nožky. chci ji vzít do náručí tak jako před tím již mnohokrát, je to takový náš rituál, , Lima nechce mrská s sebou, že by mi vypadla. pokládám ji na místečko, po hodině zkouším znovu a stejné, ihned volám Kristýnce, že nemohou v sobotu odjet, že nemůžu nechat Limu doma, je na mě závislá, potřebuje mě, tohle by manžel nezvládl . Vůbec jsem nevěděla co dělat. Necháme ji spát, snad se to trošku zlepší, po sedmé večerní se Lima budí a chce jít venčit, tak ji odnáším ven, nepostaví se, nožky ji neposlouchají vůbec, ale svoji potřebu venku udělá s mojí pomocí. nejí jen pije. byla to taková menší mozková příhoda. Prostě uvidíme ráno, v noci se asi chtěla postavit a spadla, hned ji běžím postavit, vynést ven, ale nejde to padá a padá, ráno ji nesu opět vyvenčit, jde to ale špatně, jemně natírám olejem celé tělo, má velmi suchou kůži. jemně , jemně vtírám olej do pokožky, okolo 10-té odjíždím nakupovat. po chvíli mi volá manžel, Lima si stoupla, vynesl ji vyvenčit a zase na dvorku stála, jsem š´tastná, ale vyhráno nemáme, okolo poledne přijíždím a dovídám se, Lima pomaličku došla na zahradu na travičku a lehla si tam, muž ji pochvíli odnesl domů, přicházím , Lima mě chce jít pozdravím ale postavení jí nejde, je hodně unavená, ale nesmírně šťastná, že jsem doma, chovám ji, pokládám na místečko a zase za chvíli chovám, je to jediné, co pro ni můžu udělat. Snad ještě pár dní tu bude. . . . . . . . Vím, stáří je neúprosné, ale nechceme si to pořád připustit . . . . . . . . . .
