. . . pomalu se vracíme k běžnému životu

(16.5.2020) začínáme pomalu trénovat, nejdříve pouze ve dvou po skupinkách, tz. trenérka a my se Šmouličkou, ale te´d už ve větších skupinkách, naposledy jsme byly včera a to nám zrovna počasí vůbec nepřálo, od rána pršelo a pršelo, je to sice potřebné, ale dost špatně se při tom pracuje, i když jsme byli v prostorách zemědělského družstva, Veverské Knínice, kde jsou zastřešené plochy pro původně zemědělské stroje, dnes nevím k čemu to je, ale pro nás super, jen kdyby nebyla ta zima. . . . . . . a samozřejmě s námi byl i můj nohsled Blacky, na štěstí chvilku před čtvrtou odpoledne přestalo pršet a vykouklo i sluníčko tak jsme se mezi jednotlivými tréninky procházeli, Blacky běhal a čuchal, moc se mu to líbilo, Šmoulička ovšem musela na vodítku, protože s námi trénovala i fena malinos, a bohužel tohle plemeno Šmoulička vůbec nemusí, no a maliňačka naši Šmouličku asi také ne, takže některé momenty byly docela zajímavé, ale všechno jsme super ustály, Šmoula vyhledala několik vzorků v urbanech a fakt super, v řadách to bylo trochu horší, trénujeme na trojky zkoušky a to je hodně náročné, takže musíme máknout. V té době byl Blacky vždycky v autu, to je jeho domeček, byl tam s Laylou, kterou jsme s její paničkou vezly, aby taky potrénovaly. . . . . . doma nás samozřejmě moc očekávala Cuzko, chtěla by taky s námi, ale bohužel to fakt nejde, špatně chodí . . . . . a tak zase v týdnu pojede se Šmouličkou na firmu, tam to má ráda, než vyřídím potřebné, tak Cuzko pochodí a čuchá, sem tam taky něco dobrého dostane od některé pracovnice, a spokojeně pak se nám odjíždí domů
Šmoulička při hledání vzorku na jednom z dřívějších tréninků