Naše Šmoulička odešla tam, kde není návratu 29.8.2022 . . . . . . . .
Opustila jsi nás tak rychle a moc mladá, právě Ty, kterou jsem nejvíc milovala . . . . . . když jsi se narodila, byla jsi taková malá nevýrazná, nikdo o Tebe jako jedinou nejevil zájem, taky já jsem na Tebe zapomněla, když jsem vás dávala do štěňátek na stránky, Tvoje vlastní smečka Tě nechtěla, byla jsi poslední v řadě, protože oni věděli jak moc jsi jiná, pak jsi onemocněla a zůstala jsi, z nemoci se vyklubala alergie a přesně taková jako jsi byla právě Ty jiná, kterou téměř nikdo na celém světě netrpí, nu a po nějaké době, protože jsi byla taková zvláštní Ti vypadl jazýček a s tím jsi i se svojí alergií prožila celý ten Tvůj krátký život. Přes tohle všechno nebo právě proto jsem Tě neskutečně milovala, a byla štastná, že jsi tu byla, stále jsi mě učila, stále jsem musela být s Tebou se střehu, zažily jsme spolu toho tolik, byla jsi mým par´tákem a já bez Tebe neudělala krok,všude kam se podívám, kam jdu, mám na Tebe vzpomínku, jezdily jsme spolu trénovat, na víkendovky, tábory, byla jsi tak moc divoká, živelná a milující . . . . . . chtěla jsi mi dělat radost a taky jsi se bála, všechno jsme spolu zvládky, složila jsi mnoho úspěšných zkoušek, jak z výkonu, obedience tak z noseworku, byla jsem na Tebe hrdá, že jsi právě taková . . . . . najednou jsi zůstala sama a přišel Leonek, dlouho sis zvykala na to, že si chce s Tebou hrát, že Tě potřebuje . . . . .
Odešla jsi bez rozloučení, rychle tam daleko do věčných lovišť za svými předky, určitě Te přijali, a už s nimi běháš Ty moje divolá největší lásko . . . .a srdce mi krvácí a bolí . . . . . . Tebou skončila jedna moje veliká životní etapa . . . . . . spinkej sladce lásko moje
