24.10.2021 - už mnohokráte jsem psala, že naše Šmoulička je takový malý svéráz, v podstatě typický peruánský naháč, který když je potřeba se dokáže postarat sama o sebe, hold předkové z přírody se nezapřou. Šmoulička, byla od malička hodně ale hodně divoká, snad to předurčila babička Inka, importovaná a snad taky tatínek barozený a žijící ve své domovině v Peru. Vytrvalou prací jsem Šmouličku dostala až tam, kde je dnes, užasná civilizovaná fenečka poslouchající na slovo, která má sice nějaký ten problém, ale to má mnoho pejsků (bouřka, střelba apod). takže jsem vlastně hodně spokojená. Šmoulička má ale ještě jeden takový zvláštní problém, má paměť jako slon, a když ji některý pejsek ublíží nebo na ni bezdůvodně neustále štěká, pak se nezná . . . nu a ob náš dům bydlí malý hodně uštěkaný šipeka, nu a tak jsme se jednou vraceli z vycházky a ten malý čmoudík opět štěkal kousek za námi za rohem, nu a Šmoula se obrátila a rozběhla se za ním, k pejskovi samozřejmě nedoběhla jen chtěla postrašit, nestalo se tak protože ihned po mém zavolání utíkala za mnou. . . nu ale na obrovský problém bylo zaděláno. Majitelka nikdy neměla ráda naše pejsky, ona nikdy neměla ráda ani naši rodinu, byla tam nějaká nevraživost mnoho desítek let zpátky, a tohle bylo jako voda na mlýn, a tak se paní milá rozhodla, že nám ukáže i sepsala petici o odebrání naší Šmouličky a s touto peticí obcházela naši ulici, samozřejmě, že nezískala téměř žádný podpis, a tak to vzdala, nu a já si dávám veliký pozor, aby Šmoulička nevyvedla nějkou hloupost . . . . . . . nu ale co čert nechtěl vycházeli jsme z branky Leon na vodítku, Šmoula sice na volno, ale s náhubkem u mé nohy a v tom nám cestu zkřízil pudlíček od naproti . . náš všechny milující Leon se po něm vrhl a k němu se přidala i Šmoulička, zpanikařila jsem a zařvala na Šmoulu tak, že se všichni včetně pudlíka a jeho majitele šíleně lekli . . . . a na problém je určitě zadláno, sice jsem od té doby pána s pudlíkem nepotkala, ale vidím to černě . . . . . . .
Nu a jinak pokud jsou nějaké tréninky tak určitě nechybíme Leon se svým Hoopers, na úžasná videa s můžete podívat na facebooku na mém profilu. Šmoulička chodí na NW, i když díky onemocnění trenérky se nám některé hodiny zrušily, ale máme ještě druhého trenéra, takže vše je ok, ve středu jsem ale musela já rušit OB a to oba dva tréninky vlastně poprve, protože moje velmi stará teta spadla a měla problém s nohou, tak jsem s ní jela do Bohunické nemocnice . . . . . . ale to byl pro mě takový šok, vzpamatovávám se z něj ještě dnes, délka ošetření , když v nemocnici bylo slovy pět lidí včetně mě, trvala 4 hodiny a to teta byla pouze u lékaře, na rengenu a pak zpět u lékaře. Měla jsem pocit, že si ty pacienty pěstují, aby se něřeklo, že čekárny jsou prázdné. . . . . . . . . .
. . . nu a taky se k našemu jezírku vypravil ježeček, chodí tam pít . . . . . . . .
. . . a pak jedna zajímavá, nevím zda i v jiných městech ale v Brně v naší městské části jsou krásně pomalované výměníkové stanice, každá jinak doufám jen, že tyto krásné grafity nebude chtít někdo přemalovat. . . . . . . .
(1.11.2021) . . . . . . . . . . . . . . . už dlouho jsem nenapsala něco nového co stále děláme, čím se baví naší dva pejsani a že je toho hodně *
Šmoulička nejvíc trénuje nosewok, moc ji to stále baví , při práci se hodně zklidnila, ví přesně co hledá a jak na to. Tak jsme se přihlásily i na víkendovku s Ivetou, což bylo moc fajn, tentokrát jsem s Ivetou neměla žádný problém, prostě asi proto, že ji znám, a tím jsem asi zklidnila i Šmouličku. První den trénovali v Březině u Tišnova v bývalé hospodě, patřily jsme do odpolední skupiny, a Šmoula dala s přehledem všechny vzorky, které byly na úrovni U-2. Druhý den jsme si zajeli na Mohelno k rybníku Kočičák či tak nějak, a tady opět Šmoulička hledala super a jako obvykle dala i vodu, i když počasí nebylo nic moc.
V týdnu jsme ve středu měli OB trénink Leonem už 15.30 a Šmoulička v 17.10, máme to kousek a tak není problém je zajet vyměnit, protože cvičení v jedné skupince nedělá dobrotu, Šmoulička v klidu sleduje Leona, ale ten rozptyluje Šmouličku, a ta má pocit, že jej musí bránit, a tak to k ničemu nevede. Ve čtvrtek jsme opět s Leonem spěchali na Hoopers do Rosic, je to sice kousek, ale ucpané Brno ve špičce, plná dálnice, zabere přes hodinu, když jindy to dáme do 20-ti minut. Leonka běhání okolo překážek baví, ví, co se po něm chce, jen je trošku pomalejší, ale on na to brzy příjde . . . . . . nu a přešel opět pátek a my se vypravili na prodlouženou víkendovku na Hadinku k Ostravě, Poprve jsem cvičila tak, že jsem pejsky střídala ale to jen u Obedience, NW si jela Šmoulička po svém a celý, tentokráte se jednalo o zakládání silic, což Šmoulu vůbec nerozhodilo a trenérka byla moc spokojená. I Leon, byl moc sikovný, jen má obrovský problém s mokrou trávou, sednout si na ni či lehnout, no to přeci není vůbec možné . . . . . . .Poslední den byly neofiko zkoušky, oč cvičila Šmoulička den před tím perfektněji,o to v den zkoušek to bylo horší, byla naprosto mimo, a tak jsme to jen tak pocvičily, . . . .všichni si mysleli, že je unavená . . nebyla, jak jsem zjistila o den později v Brně, má zdravotní problém, hlavně, že to není nic až tak vážného a brzy bude zase v pořádku... . . . Nu a Leonek už včera zase "řádil " okolo překážek na cvičáku v Rosicích . . . . . . . .
