Nadupaný víkend v Boudě

1.12.2018 - na tento den jsem přihlásila Šmouličku na intensivní noseworkový trénink opět do Přerovské Boudy, který vedla Anička , známe ji, je to naše trenérka.  Ráno jsme vyjížděly krátce po 7-mé hodině, projížděly jsme zasněženým Brně a částečně zasněženou dálnicí, za Vyškovem sníh zmizel a cesta ubíhala podstatně rychleji, takže jsme v Přerově byly krátce  po 8-mé hodině , zima byla velká, i v hale, kde samozřejmě není topení, ale je to lepší nežli venku, naše skupina tvořila 3pejsky a druhá skupina byla sze 4 pejsanů, většina z pejsků byla již pokročilá, takže trénink byl velmi zajímavý na různá hledání, v době mezi jednotlivými částmi jsem zatopila v autě, a trochu jsme se ohřály. trénink byl pro nás hodně přínosný, protože se se Šmouličkou připravujeme na NW-D2, trénujeme řady se vzorky a hlavně s rušivkami, které jsou například jídlo, pamlsky apod. Anička mi dala několik cenný rad, po 15 hodině jsme sedaly do auta a mířily směr Brno, krátce po 16 hodině jsme zaparkovaly na naší ulici, byly jsme unavené a spokojené, Šmoulička prospala cestu v autě, a doma hned zalehla, byla hodně prokřehlá, unavená.  Mě čekala ještě příjemná večeře s rodinou.

Anatomie hry s Hankou Bohmovou

 25.11.2018 – ANATOMIE HRY s Hankou Bohmovou, je příprava na canisterapii, kterou jsme absolvovaly se Šmoulinkou a dalšími 5-ti psími týmy. Bylo to krásných 8. hodin plných hry a práce s pejsany , vymýšlení her a úkolů pro případné canisterapeutické lekce. Šmoulinka vše zvládala fakt super, s ničím neměla sebemenší problém. Bohužel Šmoulinka díky své alergii ve sliznicích nemůže být canisterapeutickým psem. Radost z práce, ze setkání s dětmi i se staršími lidmi způsobuje překrvení sliznice v čenichu, vytváření sekretu a následné byť krátké  kýchání.  Škoda  . . . . . . . .  a tak zůstaneme u našich osvědčených sportů, kde Šmoulinčin handicap tolik nevadí.

Ještě nějaká ta fotečka z dnešního super dne - dopolední  práce Leyly a v podvečer už unavená Šmoulička

Číst dál...

Lima Flor de Canela Delfino Can již 16 roků v Evropě

Právě před 16-ti lety dne 26.11.2002 naše peruánské psí  holčičky Inka - Encantada  a Lima - Flor de Canela obě z chs Delfino Can z Peru překročily hranice České republiky a staly se nedílnou součástí naší rodiny. Inka odešla do věčných lovišť za svými předky 4.9.2016 ve věku 14,5 roků a Lima je tu stále s námi.  Od svých 4. měsíců, kdy překročila hranice naší země, nám dělala a dělá jen samou radost, jak na výstavách, tak ve sportu, v chovu. Její odchovy patří stále k tomu nejlepšímu co se v ČR v tomto plemeni zrodilo, její krev se objevuje v mnoha a mnoha chs ,  Je babičkou, prababičkou nebo i praprababičkou většiny středních a velkých peruánských naháčů v Evropě.

Import našich peruánských fenek odstartoval dovoz peruánů nejen z Peru, ale i ostatních zemí jak Evropy za USA. Dnes se importy pyšní mnoho chs jak v ČR, tak v Evropě.   Tak začala nová éra chovu peruánských naháčů

ještě nějaká fotka z poslední doby naší milované Limušky, která zítra tj. 27.11.2018 oslaví 16 roků a 4 měsíce. Je to úžasný věk,

.. . v Přerovské Boudě (18.11.2018)

(18.11.2018)

Tak další zkouška za námi, v týdnu občas stopa, občas hledání a taky OB a Hoopers. V sobotu jsme si zablbly na Šlapanickém cvičáku, a bylo tam super. v neděli nás čekala cesta do BOUDY v Přerově, kde jsme se Šmouličkou byly přehlášeny na seminář OB s Lucii Stemmarovou z Prahy.  Musíme občas mezi nové neznámé pejsky, a jejich páničky a hlavně do nového neznámého místa. Široko daleko nikde nic žádný trénink, tak jsme jely, začátek byl ve 12,30 hod, přijely jsme první a tak byl čas na venčení a seznámení se s prostředím. Bouda není samozřejmě vytápěná, ale nebylo až tak hrozné, horký čas s sebou a hodně teplé oblečení i pro ŠMOULIČKU.

Ve skupině bylo 5 pejsků  různých plemen, většinou začátečníci, Šmoulička byla asi nejpokročilejší a fakt se tentokráte předvedla,  v první 15-ti minutovce se moc nesnažila,a měla sklony u útěku,  trochu řešila prostředí,  ale cvičila,  i když místo obíhání kuželu se rozhodla obíhat nohy kladiny k agility, prostě "u revíru" obíhá se to hodně vzdálené, to nejvzdálenější a je jedno co. Koncem této části běžela ke dveřím a já už věděla, že tu být nechce, chce do auta a domů,  vůbec mě nenapadlo, že si pamatuje dva roky starou návštěvu Boudy, tehdy to byl NW a množství koček, které se tu pohybovaly a lákaly všechny pejsky. Na štěstí tu tentokrát nebyla žádná a tak jsme se vrátily a pak už to šlo jako po másle, cvičily jsme přípravu dvojkové OB, a po dlouhé době jsem byla spokojená, ona to cítila taky, byla super. Doslaly jsme několik rad, zkusíme se s nimi řídit, a uvidíme, zda konečně zvládneme přechody mezi jednotlivými cviky  bez ztráty kytičky. Na naší práci byla vidět práce naší trenérky Romany P., a jí za to všechno obrovský dík.  Bylo vidět, že Šmoula umí.

Jedna stará fotka ještě z haly na Zbrojovce.