17.11.2019 Brno) . . . . . . . dnes v podvečer okolo páté jsem vyšla s pejsky na menší tak hodinovou vycházku ulicemi naší čtvrti. Byl klid, ulice prázdné , když jsem si uvědomila zvonění kostelních zvonů, které trvalo dlouho. Napadlo mě, zda zo není z důvodu dnešního 30-tého výročí . . . . . a tak jsem se i v myšlenkách vrátila zpět . . . . jak to bylo právě před 30-ti lety? 17-tý listopad roku 1989 - na Svobodné Evropě hlásili zprávy, hlavně co se právě děje v Praze, byly to silné události. V pondělí sem šla s maličkou trikolorou do práce s očekáváním, co ti ostatní. . . . s manželem jsme celé dění sledovali prostřednictvím Svobodně Evropy, jako obvykle jsem se moc nevyjadřovala, strach a nedůvěra k okolí, špatné zkušenosti.. . . . . . . . a přišla sobota 26. listopad, jeli jsme na kanonizaci sv. Anežky. V Praze to vřelo, odpoledne jsme samozřejmě s manželem šli na demonstraci na Letnou, a v Praze samozřejmě u příbuzných přespali a znovu jsme skončili na Letné. Bylo to úžasné. . . . . . konečně přišla svoboda a já naiva si myslela, že všichni se budou snažit, aby naše země opravdu vzkvétala, a na vzkvétala ale do kapes jen některých. Bylo to pro mě veliké zklamání . . . . . . přesto máme svobodu, máme svobodné volby, ale i svoboda - demokracie má svá pravidla, své mantinely a na to mnoho z těch, co mají plnou pusu svobody jaksi zapomněli, a zapomínají . . . . . . včera plná Letná , mluví tam Ti co se před 30ti lety teprve narodili, ti kteří neví nic o opravdové nesvobodě, o tom, když u zkoušky, i když umíte, řeknou, že máte smůlu, a jdete si hledat práci . . . . . . o tom, že vám zruší trvalé bydliště, dostanete papír opatřený 5-ti korunovým kolkem, že máte zrušené bydliště v Československé republice a máte smůlu, prostě neexistujete . . . . . vašim dětem nechtějí v porodnici vystavit rodný list, protože vy vlastně neexistujete . . . . . . . . .najednou jsou tu děti a vy máte strach, ne o sebe ale o ně, . . . . . . . . . čas to pomalu vyřešil a v tom přišel 17-tý listopad a ten strach přišel znovu a přicházel dlouho, a přichází občas znovu ti na Letné mluví stále o ohrožené demokracii, jen pořad jaksi neříkají jak a v čem je ohrožená, hájí ten svůj názor a nechtějí slyšet ten můj názor, nechtějí o něm diskutovat, a já začínám mít znovu strach, nechci znovu jen tiše nosit ten svůj kousek trikolory a ten svůj názor za něj schovávat. . . . . . . . . ne nechci nesvobodu, chci mít svůj názor chci o něm diskutovat, nepotřebuji za něj bojovat, protože je svoboda . . . . . . . .
. . . a stejně je mi s nimi nejlíp, s nimi jsem opravdu svobodná, s nimi jsem už mnoho a mnoho let opravdu šťastná

(28.10.2019)
* Jak jinak je nazvat, ty naše 3 nahulky než naše lásky. . . . . minulý týden Blacky si užíval výletu, protože Šmoulička hárá . . no a protože hárá tak chodí na vycházky na vodítku, protože zrovna teď se jí líbí úplně všichni pejskové a za všemi by chtěla, chodíme naprosto jinými cestami nežli chodí Blacky, abychom jej přeci jen nedráždili, včera jsme jeli na Ostrov k řece Svitavě, dopoledne byla mlha okolo řeky ani noha, tak Šmoulička užívala běhání a čmuchání, když jsme se vracely už se mlha rozpývala a začalo se jasnit, byl z toho krásný podzimní den
* To hárání Šmouličky těžce nese Blacky, kterému věkem přichází nová "míza" a rozhodl se, že všechny ale úplně všechny fenky jsou jeho, takže musel na vodítko, a to je pro něj tragédie, táhne, cuká, snaží se dostat na svobodu a já ne a ne povolit, kousek cesty jej sice pouštím, jak jednou nepřiběhne na povel, tak je zpět na vodítku, a proč na vodítku . . . . no, protože jeden den milý týden běžel jako obvykle na roh, ale zapomněl zastavit a vzal to přes silnici, která je poměrně hodně frekventovaná, za fenkou, která tam zrovna procházela. Když mě uviděl, rozhodl se vrátit, ale to zrovna jelo jedno auto za druhým a Blacky měl obrovské štěstí, že jej jedno uvidělo a přibrzdilo . . . . jinak tu už nebyl a tak přišlo na řadu vodítko, účinný výchovný prostředek
* . . . . . a co čert nechtěl do toho se nám Cuzko roznemohla, ve čtvrtek, v pátek na veterině, v sobotu jak by smet, nežere, pokašlává, mraky injekcí - ATB, vitaminy, něco proti bolesti, a pořád nic, Cuzko jeden den žere a druhý zase nic, má chuť, jen nemá odvahu to sníst, polknout . . . . . .,chce chodit ven na vycházky, piškotky to jediné jí chutná, pak nějakou tekutou výživu taky si dá, jenže z toho nějak nepřibere, protože hodně zhubla, tak snad nám něco přeci jen pomůže . . . . .
. . . . . nějaká ta fotka jako vzpomínka na pohodové včerejší dopoledne okolo řeky Svitavy


Číst dál...