Jaký byl ten rok 2019?

Taková malá bilance jen toho mála úspěšného z právě odešlého roku 2019, který byl rokem pro naši rodinu velmi smutným a bolestným hned od samého začátku, i když přeci jedna radostná událost přišla v měsíci březnu a to narození malého milovaného tvorečka, který alespoň trochu zastínil všechno to smutné a bolestné.

Další příjemnou události byla zkouška OB-1 naší Šmouličky na velmi dobrou, sice "pokazila" co mohla, přesto jsem byla ráda, že všechno zvládla.  . . . . . . . krátce na to  následovala další smutná události, kterou byl odchod naší milované Limy . . . . . . . . .aby se smutky tohoto roku trochu zmírnily, Šmoulička se moc snažila a složila zkoušku z noseworku NW-D2 , kterou má jen několik pejsků z celé republiky. . . . . . . . . . . .prázdniny nepřinesly nic pozitivního jen, jsem se ujistila, že počasí, teplotní  a tlakové výkyvy, naše Šmoulička vnímá a to velmi intenzivně i několik hodin dopředu, . . . . je to takový náš malý barometr. . . . . . . podzim se svojí stabilitou počasí je dobrý pro všechny aktivity Šmouličky, i když se nám moc nedařilo - další zkoušku OB-1 nesložila, i když známky za složené cviky měla hodně a hodně vysoké, bohužel byly prokvetlé 4-mi nulami, kdy měla i jiné starosti  . . . . . ..koncem října se odhalilo závažné onemocnění naší milované Cuzko, které na štěstí postupuje dost pomalu a Cuzko tu s nám stále je  a my uděláme všechno  proto, aby tu byla s námi co nejdéle.  . . . . . . . . koncem listopadu se nám nepodařila složit zkouška nejvyšší a to NW-D3, byla jsem z toho hodně smutná, i když jak znám svého psa, jsem musela vědět, že tento den není její . . . . . .  no, stalo se . . . . . .  a měsíc prosinec, patřil opět  k těm dost smutným . . . . . . . . . a konečně přisly vánoce a vše je snad na lepší cestě ke šťastnějšímu roku 2020. . . . . . .    tak uvidíme, co nám přinese dobrého . . . . . .

Zkouška NW - D3 - nesplněna

29.11.2019 - nebyl náš šťastný den, na straně druhé jaké by to byly zkoušky, kdyby se dělaly bez ztráty květinky, jedna dvě . . . . . . . . .   a tak jsme se Šmouličkou  ráno něco po 8 hodině vyjely směr Veverské Knínice, abychom si vyzkoušely jak se nelehce dělá další - vyšší  noseworková zkouška, přijely jsme poslední, kromě paní rozhodčí tam už všichni byli, měly jsme sice ještě dost času, ale mohly tam být i dřív, kdybych místo samé opět nehledala, vůbec mě nenapadlo, že sraz byl v místě, kde jsme už několikrát trénovali . Rozhoučí Julka šla s pomocníky založit vzorky do terénu, aby se napachovaly, a pak připravovali rozlišovačky - to jsou vlastně 3 řady,  vždy10 předmětů ve kterých je ukrytý vzorek podle obtížnosti zkoušky jeden dva čí více.  Na řady jsme byli 3 týmy - jeden na D-z, druhý na D-1 a my se Šmouličkou na D-3, zde je zkouška nejtěžší, na jeden průchod musí pes označit všechny ukryté vzorky , mimo vzorků je v předmětech či rukách i jídlo, pamlsky a jiné rušivky pro zmatení psa. pejsci nižší zkoušky udělaly s přehledem, se Šmouličkou jsme šly poslední na první řadu - ruče a dále jsme se nedostaly,  10 rukou a v nich cokoliv i vzorky, ale nemusí tam být, řada může být prázdná,   tj bez vzorků  . . a to na jeden průchod, dlouho jsem se ujišťovala, že jde o pokus, protože zkoušku D-3 má v ČR složenu pouze 1 tým, tak by to úžasné štěstí, trénovaly jsme opravdu hodně, bohužel  hned při posazení Šmouličky   při přípravě mě zaskočilo, že jsem nesměla mít u sebe pamlsky, ne že bych je použila, prostě  nic v kapsách. Ne, že bych se s tímto na zkouškách z výkonu nesetkala, ale tady jsem s tím nepočítala.  Byla jsem dost rozhodzená, tak jsem Šmouličce při hledání - při průchodu moc nepomohla a Šmoulička nežli naskočila první vzorek (pomeranč) hned ve třetí ruce neoznačila, víc sice čichla a ukázala až ten druhý vzorek,  rušivky nic, a došlo na slova Aničky . . . . . . . . . .  stalo se přesně to,  na co mě upozorňovala i Julka, Šmoula čím rychleji vzorek najde tím si míń věří, přejde jej hledá dál a pak se k původnímu vzorku vrátí, bohužel tady to nejde . . . . .  a bylo po zkoušce, rozhodčí se mě na konci řady zeptala, zda je tam ještě nějaký další vzorek kromě označeného, a já řekla, že asi ne protože jej Šmoulička neoznačila.  . . . . . . a bylo vymalováno . . . . .

jedna starší - Šmoula při práci z r. 2018

Vážení návštěvníci našich stránek,

přejeme Vám, Vašim blízkým i Vašim čtyřnohým kamarádům

 . . . . . . dlouho jsme se Vám neozvali. Ne,  že bychom nic nedělali, ale najednou toho bylo nějak moc, vznikl před vánoční shon.  Věříme, že čas se zklidní a opět vás budeme se Šmouličkou informovat o všem do děláme mezi svátky a počátkem nového roku 2020, jak se daří našim stařečkům Blackymu a Cuzko  . . . . . . . . . a to všechno budeme psát do sekce AKTIVITY  . . . . . . . tak krásný advent

Vycházkujeme, trénujeme a vlastně děláme . . . . .

 . . . . děláme všechno a pořád, aby se nám tady na světě líbilo,  máme málo kamarádů i přátel,  . . . to asi proto, že stárneme a stárneme všichni nejen pejskové.  Ráno si děláme procházku,  která  nám dříve  trvala 20 minut, dnes přesně  ta stejná cesta 40 minut, jdeme pomalu, nikam nespěcháme, co chvíli se zastavíme, aby si mohli očuchat chodník, trávu, nějaký ten plůtek, občas nějaký ten piškotek  či nějakou granulku nebo pamlsek jako odměna.  Chodíme ráno stále stejnou cestou už nějakých těch 14, 15 roků, potkáváme stále stejné lidi  spěchající na tramvaj, či do práce, sledujeme jak se opravují ulice, silnice, mění domy, ale mění se i lidé v nich, často jsem překvapená otázkou, kde že je ten zbytek smečky,  . . . . . . . a překvapení z druhé strany , že už tady s námi nejsou.  . . . ale taky se nám poslední dobou stává, že některým lidem vadí a hodně vadí, že jdeme okolo jejich domu, nadávají pejskům, že se venčí, i když po nich opravdu poctivě uklízím, bohužel  těm lidem to nevysvětlím, tak zrovna v úterý ty naše dva staroušky přetáhl pán přes plot koštětem, protože se zastavili a koukali na něj a co s tím, babo raď . . . bohužel i takový je život. . . ale odpoledne  či v podvečer jdeme se staroušky trochu jinou cestou, pak jdou domů a my se Šmouličkou si uděláme ještě další vycházku, pocvičíme, potrénujeme,  hrajeme si a je nám spolu moc dobře. . . .. . . .  i když nám občas chybí společnost,  hlavně Šmouličce, chybí pohyb, běhání s pejsky, a tak občas , když jdeme na ostrov na Hoopers, běhá s pejsky , nutí je, aby s ní běhali . .  Hoopers je pohybový sport pro naši Šmouličku, nemáme v něm žádné ambice, jen aby si Šmoulička zaběhala, protože další dva sporty, které dělá jsou  klidné, obedience i nosework náročně na soustředění . . . . Dnes jsme si byly se Šmouličkou pocvičit ve Šlapanicích,  . . .a Šmoulička cvičila, i když byl hodně silný vítr, a ona výkyvy počasí hodně trpí, nechci to zakřiknout, ale vidím u Šmouličky veliký posun , i když je to pro ni hodně náročně po psychické stránce přesto cvičí, snaží se, no a snažím se i já . . . .  motivovat ji přivést na jiné myšlenky . . . . . . no a daří se