Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.
Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích.
Nyní máme už jen malou smečku –
mexického naháče standard a peruánského naháče velkého
Nu, a aby toho nebylo málo, dnes odešla za svými předky do věčných lovišt i EVITE Nort Brun v úžasném věku 14 roků a 1 měsíc.
Narodila se v našem tolik mnou zmiňovaném vrhu "E", který s námi žil dlouho vlastně až do jeho 7-mi měsíců, jen obě osrstěné fenky odešly z domova k novým majitelům přesně jak měly.
Ve své rodině byla šťastná a milovaná, přesně tak jak to má být.
Děkuji Šárce Záhořákové za úžasnou péči o Evitku.
18.5.2004 přišel na svět náš nejúžasnější vrh "B" , Blacky, Berenika a Briss, který se narodil jako první štěňátko z vrhu a už od narození byl výjimečný svojí v té době málo obvyklou barvou a také svým vzezřením , bylo to takové "ošklivé káčátko" z kterého následně vyrostl krásný, úžasný představitel svého plemene, který velmi úspěšně reprezentoval jméno naší chs.
Briis Nort Brun "Jed", bráška Blackyho, žil u své majitelky v Českých Budějovicích, prožil krásný a zajímavý život.
Čtvrtek 30.1.2020 - Šmoulička trénovala NW v extréme rušivém prostředí, a to ve venkovních prostorách a na parkovišti Hornbachu, a protože ji pachové práce baví, dokáže se důkladně soustředit, tak ji nevyruší vůbec nic, možná občas koukne okolo sebe ale to jen z důvodu aby nasála pach z hledaného vzorku.
Ano, před 4-mi roky, když Šmoulička začínala s noseworkem jako dalším pachovým sportem byla hodně nesoustředěná, vyrušil ji každý pohyb, zvuk. U pachových prací pes pracuje samostatně, nikdo jej nikam netlačí, má dostatek volnosti k samostatnému myšlení, k samostatnému vypracování, či vyhodnocení situace . . . . . . . postupně jak ji práce začínala bavit, se i její povaha, její soustředění se začalo zvyšovat. postupně začala se upevňovat motivace, radost z práce, z hledání a z budoucí odměny za najitía a označení hledaného vzorku. Pachové práce pomohly Šmouličce i s upevňováním její povahy, její senzitivní povaha se začala měnit, dnes po 4 letech má Šmoulička mimo jiné 6 zkoušek z noseworku, z toho i jednu velmi náročnou. Pracuje samostatně , systematicky, bez navádění či nějakého zasahování do její práce, ze které má radost . . . . nu a její největší odměnou je sušené nebo vařené maso za každý vyhledaný vzorek a taky zasexování si s nejoblíbenějším batohem, nu a to vždycky ten co patří mě.
Včera jsme se šly knouknou na výstavu psů na DUO CACIB Brno 2020, vystavovalo se cca 7 pejsků ve středních a 6 velkých. taky nějaký ten malý tam byl a mezi nimi i ostrstěná fenečka, které ovšem nestála ouška, tak nevím jak to s ní v budoucnu dopadne. . . . jinak byla miloučká. Uvidídme jak se zadaří.ve středndích zvítězila jako obvykle fena z chs Pazzda Boženka, patří opravdu k těm velmi zdařilým peruánů. bohužel jak jsem psala již minule peruáni jsou hodně subtilní, spíš chrtovitého typu a mají bohužel drobnější kostru, bylo tam i pár štěňátek i ve velkých, tak uvidíme co z nich do budoucna vyroste. Vítězem se stala fenka z e Slovenska, štíhla zajímavá, i když já bych si ji představovala trochu mohutnější více osvalenou.
Podle mě značný problém však všeobecně u peruánů jsou se nekvalitně stojící uši, při běhu plantající, a také značně rezervovaná povaha, která je dána plemenem, ale bohužel na kterou rozhodčí nebere ohled.
Doma nás čekal u okna Blackoušek, a běžel nás hned vítat, jeho radost je neskutečná, bohužel s námi moc jezdit nemůže, ne, že by to fyzicky nezvládl, ale přec má už svůj věk a potřebuji i svůj klid.No a Cuzko, ta čekala, že dostane něco dobrého, a protože jí podstrojujeme a tak jsem jí dala kousek frgálu, který jsem koupila, moc jí to chutnala.
Nu a tedˇnějaká ta fotečka:
Tohle potkalo naši Cuzko v pondělí v podvečer ještě s námi kráčela na vycházku, večer si trochu lízala nožku, malý hrbolek - malé zanícení folikuly a tak natřít jako obvykle ichtyolovou mastí a obvázat, v úterý ráno ale kulhala, tak obvaz dolů, v poledne byla noha opuchlá a už jsme uháněly k veterináři, Cuzko dostala na nožku ATB, kortikoidy vše v injekci, Aescin a každý den kontrola, dnes konečně to vypadá, že se fakt na nožku neumírá. Bylo to děsivé, hlavně k věku a diagnose fenky, tak snad je to už za námi . . . . Nikdy jsem nic podobného neviděla.
Vývoj Cuzčiny nožky ohrozil i dnešní zkoušky z NW, které se konaly ve V. Knínicích v zemědělském družstvu. Na zkoušku byla Šmoulička přihlášena už delší dobu, rozhodla jsem se zkusit U1 cca po dvou letech. Šmoulička má natrénováno, a pravdou je, že není vzorek, který by nenašla a většinou dost rychle, toto hledání ji baví a ví o co jde, co se po ní chce. Jenže vše záviselo na tom jak bude vypadat nožka Cuzko. Ráno na štěstí nad očekávání dobře a tak jsme se Šmoulicí vyrazily, i když jsem si říkala, že je to naše poslední zkouška a že mi není třeba se v mém vysokém věku stresovat. Místo hledání ZD V. Knínice jako zkouškový terén bytostně nesnáším, je to samý obrovský špinavý zemědělský stroj, a skutečně hledání opět ve strojích, Když jsem uviděla první terén se svěma velikými valníky, tak mi svitlo, že tam nemůže Šmoula nic najít, ale našla, vzorek v zadním valníku, téměř hned a ve druhém bližším valníku, okolo kterého bylo plno pachových stop od koček a jiných zvířat, která jsou součástí zemědělství po chvilce, jako by o vzorku věděla , pořád odbíhala, až jsem ji musela rázně okřiknout a to jako by se naštvala přišla čuchla a zalehla, hold správně. Druhý terén byl značně náročnější, kdy hledala v terénu obrovských pytlů, palet, ohrad a pod. první vzorek hned, ale o druhém vzorku už věděla, byl uložen úzké mezírce mezi pytli a paletami, kam se Šmoula
29.1.2020 odešla v 8-mi letech za svými předky do věčných lovišť
JWW, JCH. CH JACKIE NORT BRUN ,
prohrála boj s nemocí nad kterou se snad ani vyhrát nedá. I když žila u své paničky v Těšanech u Brna, její krutá nemoc mě hodně zasáhla.
Věřila jsem, že mladí a touha žit tuto nemoc zdolá, že se veterináři přeci jen mýlí. Nemýlili se a nemoc je neporazitelná,
i když Jackie statečně
bojovala . . . . . . .
