. . . tak dnes něco naše Šmoulinka . . . . . . .( poslední srpnový týden)
Tak a teď odkud mám začít . . . . No, do středy se vlastně ani nic nestalo. Ve středu hned po ránu jsme vezly s paničkou auto do servisu. Panička mě bere s sebou, je to tam moc fajn, hodně lidí, občas se na mě někdo koukne. Pak jsme šly dlouho a dlouho pěšky zpět domů, protože cestou zmizely všechny trafiky, až na Staré osadě, . . a tam jsme nastoupily konečně do trolejbusu, já seděla na místě kočárku a panička stála, jely jsme jen 4 zastávky, trolejbus byl plný lidí, moc na mě nekoukali a já tedy neměla co řešit.
Ve ctvrtek - se nedělo nic zvláštního, protože onemocněl Martin, já musela být doma a panička rozvážela. Do toho auta se prostě nevejdu.
V pátek to bylo zajímavější - odpoledne jela panička do "JUDO příměšťáku" pro Krystůfka a protože bylo vedro, tak mě uvázala ke kandelábru, tedy k pouliční svítilně. No mě musí, ale mámu, babičku, tetu Limu nebo i strejdu Blackyho jen odloží a oni vzorně čekají a čekají až příjde, já bych asi trochu šmejdila, případně něco řešila. Tak jsem stála, občas okolo někdo prošel, když se na mě kouknul, tak jsem štěkla, abby věděl, pak mě to unavilo a lehla si a čekala. Když konečně přišla panička s Kryštůfkem a ten mě odvázal, přiběhl k nám pán s kloučkem, prý se mu moc líbím, tedy já jako plemeno, ale i já jako velká holka a zda si mě může pohladit. Samozřejmě, že může mě to nevadí. . . . . Jen na mě nesmí lidi moc koukat, to pak nevím a hned něco řeším, třeba na ně i štěknu . . .
Sobota se mi moc nevydařila, vůbec jsme necvičily a nehrály si. ale byla jsem s paničkou a sama, jely jsme totiž na cvičák do Šlapanic a místo cvičení byla brigáda, no a tak panička, protože nemohla být dlouho, umyla jen všechna okna a za dvě hoďky jsme mazaly, mezitím jsem tam potkala dva kamarády NO,
peruánský naháč velký - rozhodčí: Olga Dolejšová
