4.5.2026 -zaběhll Enzo po hodné dlouhé době trénování svoji první zkoušku z Hoopers, ze sportu, který fakt miluje, druhou nedal, protože jsem asi šptně ukázala a začal po mě skákat, což je disk, no a také zaběhl Open, čas nevím, ale mezi prvními třemi nebyl protože minul 1 překážku a to je strážka 5-ti bodů a také běhaly hlavně borderky, které jsou fakt rychlé, mezi cca 30ti závodícími bylo jen velmi málo jiných plemen, ale hlavně, že to dal a fakt super. . . . . . no prostě budeme muset víc závodit, abychom získali jistotu, a brzy se dostali do LA 2, a tam zůstaneme. . . . . . a jedna fotečka s dárky, které dostal, protože na cvičáku na Ostrově, jsou vždyky nějaké ty drobnosti za dobrou práci. . . . . takže moc děkujeme a taky děkujeme za příjemný klidný závod.
(26.4.2026) Ve čtvrtek dne 23.4.2026 jsme šli s Leonkem opět na trénink NW, počasí bylo sice slunečné, ale dost foukal severák, a tak Leon měl na sobě overal s krátkými nohavičkami. Vystoupili jsme z auta, přijeli jsme docela brzy, a hned na námi přijel další pejsek, který trénoval ve stejné skupině australský ovčák. Pes je docela nepříjemný, a dnes už vím, že je to paničkou. S Leonem jsme šli směrem k trenérovi Liborovi a australák s paničkou cca 5 m za námi, oba psi byli na vodítku, najednou se australák rozběhl a ze zadu se vrhl na Leona, ten se otočl a zavrčel a chtěl se bránit, když panička australáka stáhla, ale nic mu neřekla, jen se ptala, zda se Leonovi něco nestalo, ano měl prokousnutý obleček, a i když jsem koukla na kůži nic moc nebylo videt, protože tato plemena mají kůži pevnou a hlavně tmavou a krev je vidět až následně, a protože Leon z počátku byl takový neurčitý, ale po první odměně za dobrý nález se dal do kupy, tak jsem na celou věc zapomněla a Leon, ten rychle odpouští, určitě si bude dávat pozor na toho psa, ale nijak nereaguje. Bohužel jsem až dnes zjistila, že se Leonovi na hřbetě hojí pár ranek od australákových zubů. Vždycky si říkám, že na ty moje pejsky musím být opatrnější . . ale nějak nejsem. Jediné, co mi na celé té situaci pořád vadí, že majitelka psovi vůbec ale vůbec nic neřekla, a pes to bude dělat dál a dál, stačí mu jen jedou ukázat, že takto tedy ne a bude klid, protože pes je velice inteligentní, a přesně ví, kde jsou jeho mantinely. Měla jsem podobného psa či spíš fenu, byla to Šmoulička, mnoho z vás ji pamatuje. . . . a stačilo párkrát jí říct tudy cesta nevede, velice rychle pochopila, kdo vládne, ale byla jsem stále ve střehu a hodně jsem se od ní naučila. . . . . Leon je sice jiný, prostě neřeší, ale stalo se to už po druhé . . . . ale jeden nikdy neví.
a te´d jedna fotečka z dnešního mého velikého překvapení, a musíme nechat ušít nový obleček, prože tento je samá dirka, od pitbula jsou sice dirky všechny zašité, ale od australáka?
