(1.9.2026) . . . . o tomto víkendu jsme s Enzíčkam dopoledne byli na našem domovském cvičáku ve Šlapanicích, jako obvykle jsme potrénovali a odpoledne jsme přibrali i Leonka a po hodně ale opravdu hodně dlouhé době vyjeli na Panskou líchu, udělali si vycházku, nepotkali ani živáčka kromě maďarského drsnosrstého oraře.
. . nu a v neděli jsme s manželem jeli tramvají do města na nám. Svobody, kde pro nás nic netušící končily Dožínky, nebo spíš Dožinkový týden. Pejsani se projeli tramvají, Enzíček sledoval otevírající se a zavírající se dveře, a nevycházel z údivu. . . . na náměstí jsme s manželem dali vynikající speciální kávu a rozhodli se, že příští neděli vyjedeme opět směr město, ale třeba na ul. Bašty nebo Orlí a pod. . . . . . určitě najdeme nějaké zajímavé místečko k posezení a zavzpomínání . . . . .jak to tady všechno vlastně bylo
A taky nějaká ta fotečka z výletu.
. . . . . . . moje malá vzpomínka na moji milovanou Šmouličku + 29.8.2026 - to už byly 4 roky, co tu se mnou není . . . pořád to bolí a pořád vzpomínám . . . . a taky vzpomínka na všechny ty ostatní miláčky, co běhají za duhovým mostem, kteří proslavili naši chs + 4.9.2016 Inka, + 9.9.2020 Blacky a + 19.9.2020 Cusko . . . vždycky a vzpomínka zabolí . . . lásky moje
9.8.2026 *** Náhodou jsem se doveděla, že je jedno volné místo na prodloužené vídendovce na Hoopers ve Větřkovicích u Vítkova, což je kousek od Ostravy, a tak jsem rozhodla . . pojedeme, čas jsme měli 14 dní na přípravu . . . . . termín byl 6.8.-9.8.2026 HOOPERS Camp CZ – 4 Trainers - Agility camp Větřkovice, tady jsem ještě nebyla a tak proč ne . . . . vyjeli jsme krátce po poledni ve čtvrtek, protože první trénink byl pro nás hned v 16.00. Cesta byla super, až k Fulneku po dálnici směr Ostrava, a ještě nějakých 18 km a byli jsme tam, sice i tak 160 km, ale docela rychle dálnice nově otevřená konečně. . . . . v 15.30 nám umožnili se ubytovat a v 16.00 se nic nedělo, protože jedna z trenérek nedorazila a to nevadilo naší skupinky se ujala jiná trenérka, bylo nás 6 skupinek po 5 týmech, 30 lidí a téměř každý měl dva psy s sebou, i když třeba jen jednoho cvičícícho nebo na střídání . . . . . většina z nich byly samozřejmě fenky . . . . Enzo byl v tranzu, odpolední trénink začal cca v 17.00, ve skupince jsme byli 4, protože jedna přihlášená vůbec nedorazila. Enzo běhal jako poslední, běhy byly 3, první běh nic moc, ale daší dva dal s přehledem.
Leonek čekal v chatce, která byla docela velká, sice starší ale hodně prostorná, s verandou, která byla na zavření, a tak pejskové měli přehled, ale stejně se to Leonovi moc nelíbilo, nu a na druhý den tedy šel do auta, přeci jen je to jeho druhý domeček, zná jej a nechala jsem otevřené zadní dveře takže měl přehled. byl spokojený a spal i když u něj sedělo několik lidí, kteří také trénovali, ale na jiném parkůru. . .a tak tam čekal všechny Enzíkovy tréninky . . nu a Enzík druhý den dopoledne opět super, běhal krásně učili jsme se nové sekvence, neměl žádný problém až při jedné sekvenci tj. 4 barely za sebou, kde měl udělat vlnu, tak u třetího barelu strašně čuchal a nechtěl udělat vlnu, tak ppokračoval dál od jiné překážky . . a dobré, ale když jsem dělali tentýž parku obráceně, tak neměl problém, odpoledne jsme běhali na jiném parkůru, podle trenérky super, podle mě moc ne, ono taky nevím jaké právě tato trenérka měla na psy nároky nebo co vlastně od Enza čekala. V sobotu ráno, nám začínal trénik už od 6.20 hod, což bylo brzy, opět jsme běhali parkůry s barely a tady začal problém Enzo odmítal oběhnout barel štěkěl a štěkal a štěkal, šel mi po ruce, kterou jsem jej naváděl, a tak jsme s trenérkou zkoušli různé možnosti navádění a nic, museli jsme tréniku nechat, nepochopila jsem co se stalo, protože obíhání barelů miluje, . . samozřejmě všichni byli chytří a radili co všechno dělám špatně, i když psa neznají . . . . . a protože v neděli měly být zkoušky, tak jsem se rozhodla odpoledne trénovat jen málo a bez barelů, trenérka pochopila dala nám sva supěr běhy, Enzo je zvládl perfektně, přesto jsem po sobotním ránu nebyla jistá, zda na závody vůbec půjdeme . . . ale nakonec jsem se rozhodla, že ano nastupovala jsem s obavami a ty se mě nevyplatily, Enzo samozřejmě byl na jiném parkůru a na sobotní extempore asi zapoměl, ale měla jsem strach vyslovit povely pro obíhání a tak jsem mu celý běh zkazila, a moc a moc toho lituji, vyběhl super . . hupík * barel * hupík a barel a já mu nedala povel a on se rozčílil a začal samozřejmě štěkat, pro jistotu jsem běh ukončila, závody jsme odpískali a jeli domů, pořád mě to mrzí . . ale na straně druhé každé zlé je pro něco dobré. . . . pro Enza to byl jeho první takový velký tábor s tolika mnoha pejsky a hlavně fenkami, úplně něco jiného než jsou bězné zkoušky, taky s nimi 4 dny bydlel, všechny ty pachy . . . až si začal zvykat, tak jsme odjeli . . . Leonek byl v pohodě, hlavně, že byl se mnou, tak jsme se dali pár čuchání, aby nám nezakrněl . . . a měl z toho velkou radost. . . . dodatečně mě napadlo, zda v sobotu ráno barel, který měl Enzo oběhnout, nebyl právě ten, který byl den před tím tolik počůraný o fenek a on u něj tak čuchal . . . no jeden nikdy neví . . . a teď jedna společná se sousedkami
