Františkov - noseworkový tábor 8.6.-13.6.2026
(17.6.2026) . . . . . tak jsme opět už po třetí vyrazili do Suchdolu nad Jizerkou na náš noseworkový tábor . . . pondělí bylo slunečné, bohužel dálnice měla opět problém hořelo tam nákladní auto, a uplně shořelo . . a tak jsme měli hned 1 hodinu zpoždění, a pak jsme cestou v Jindřichově Hradci také něco nabrali a přijeli až po patnácté hodině, a tak jsme mojí hloupostí přišli o první trénink u vody. Druhý den bylo opět krásně, trénink v přírodě, velká příroda a tekoucí voda. Leonek, který na tento tábor jel, aby se hodně přiučil, tohle všechno dával super. Měla jsem radost, v době tréninku Leona byl Enzo bohužel v autě na pakovišti našeho společného ubytování. Středa byl den voný pro ty, kteří nedělěli žádnou zkoušku, . . . ale bohužel od rána pršelo a pršelo, a tak pozdně odpolední trénink jsme měli na"Londonce". Je to místo pro tréninky záchranných týmů, a protože Ivana, která opět tento tábor pořádala je tam zná, tak jsme mohli jít trénovat do haly a neodpadl nám trénink za deště, Leon byl v takové hale poprve, a tak si nebyl zpočátku moc jistý, nehledě na to, že slyšel hlas Aničky, naší druhé trenérky tak byl trochu nervozní, chtěl se jít s ní pozdravit, protože psí láska je hrozná věc. Nakonec to všechno dal bez ztráty květinky, až Petra naše druhá trenérka byla mile překvapená. Čtvrtek dopoledne jsme opět jeli do této haly, protože opět pršelo . . a Leonek byl fakt super, pracoval jako o život. . . po obědě jsme si udělěli vycházku cca 6 km, možná i toto bylo pro něj hodně, ale odpolední překvapení . . . . opět pršelo a Leon musel pracovat venku i za deště, našel všechno, ale neměl z práce žádnou radost . . . . nešlo jej vůbec namotivovat a k tomu jsme se ještě střídali ve skupince s NO, která byla velice nepříjemná . . . . . smutný den. Pátek poslední náš pracovní den - dopoledně jsme jeli k vodě, a foukal silný vítr, který dělal veliké vlny, a Leon si s nimi nevědl rady, chvíli si chtěl hrát a chvili před nimi utíkal. . . bylo to úžasné, jinak našel všechny založené vzorky. Naše poslední odpoledne - byly zahrabané vzorky a opět pršelo, a to už toho měl Leon fakt dost . . . . našel, co se po něm chtělo, ale rozhodl se, že pojede domů, při večerním venčení šel k autu a nechtěl se od něj hnout, a to jsem věděla, že je toho na tuto jemnou dušičku, fakt už dost. Tak jsem zrušila poslední ranní tréni, který byl plánovaný v den odjezku a rozhodla se, že pojedeme domů, protože ani Enzo nebyll schopen Leona přesvědčit i na malou vycházku. . . . . stejně to byl krásný týden, plný překvapení s počasím . . ale užili jsme si jej, hlavně Enzík, ten běhal a běhal . . a přidám ještě nějakou tu fotečku.
