Nový rok je za námi a přicházejí běžné, ale ne moc klidné, protože nás pro změnu trápí počasí, které se předvádí v plné síle, ukazuje co měsíc leden umí.
Nu a moje příhoda hned z prvního dne tohoto roku, kdy jsem ráno okolo 8.00 hodiny venčila naše "kluky" a jak do Šerebráků, (tj. takový menší park) moc nechodím, tak tentokráte jsme zašli, protože byl úplně prázdný, jinou cestou do parku přišla paní s argentinskou dogou, nebo něčím podobným a s ní šla paní s yorkem ve svetříku, kluci běhali okolo mě, když jsem viděla velkého psa bez náhubku, sice na vodítku, tak jsem Enzíka hned přivolala, ale Leonek bežel dopředu, cca 10m od obou žen a paní s yorkem na mě zavolala, abych Leona zavolala k sobě, tak říkám . . " má náhubek", a pani, že náhubkem jejímu pejskovi ublíží víc, Leon se zastavil, zavolala jsem a Leon pořád stál, ale paním se to nelíbilo, a začala křičet, že neposlouchá, mezi tím Leon se vracel ke mě, a do toho paní s velkým psem řičela jak pominutá, že jsem. . .ale tolik "krásných milých slov" na moji osobu hned první den v roce jsem hodně a hodně dlouho neslyšela . . . tentokráte mě slovní výměna nezvedla . . . v pohodě jsem kráčela s mými "nevychovanými" pejsany parkem, a přidala se k nám další psaní s malým pejskem, a tak se ráno obrátil hned ve sluníčko . . . . . .
. . . a jedna z odpolední vycházky po novém roce
Svátky vánoční jsme prožili mimo Brno na Jižní Moravě v Morkůvkách, bylo tam krásně, seznamovali jsme se s místními zvyky, chodili jsme na vycházky a ráno nepotkali nikdy ani živáčka, ne že by místní ještě spali, ale není zvykem tak brzo asi chodit ven, a tak obhlíželi jsme nejen okolí ale hlavně vánoční osvětlení , které bylo snad na každém domě či domečku, a bylo to moc pěkné, pejsani si moc užívali, večer byly vycházky ještě hezčí, protože vlastně všechno svítilo. . . . ale co bylo nejzajímavější. do zahrady či jak nazvat svah za domem, který potřebuje ještě moc úpravy chodí po ránu srny, a chodí cca 2 až 3 metry od obrovských francouzských oken a vůbec nemají z ničeho strach, a tyto srnky chodí hlídat místní kočky, kterých je tu nepřeberné množství, určitě každá někam patří, ale to my nevíme přesně, jen víme, že jsou někoho, že mají své doma. . . a pejsani, koukali přes okno a koukali, co to vlastně je, jen pokňukávali, vůbec nechtěli štěknout a to ani na kočky, které se o kus výš objevovaly. . . . . . . . a taky nejaká ta fotečka . .jedna - psí kluci u stromečku a živící se srnka, zrovna tato má nemocné očko.
