Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.

Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích.

Nyní máme už jen malou smečku –
mexického naháče standard  a  peruánského naháče velkého



Náš pracovní víkend

(17.3.-19.3.2017)
V pátek složila Šmoulička úspěšně zkoušku NW Dz - opravdu úspěšně, její práce byla i podle uvedených časů super, pracovala na jistotu, což bývá u Šmoulinky běžné, pokud se jí to nedaří, pak ji práce přestane bavit a "vymýšlí". Takto bych si představovala práci i u dalších zkoušek a na to musíme řádně potrénovat.

I když se snažím, aby mezi jednotlivými náročnými pracovními dny měla alespoň den volna, tak tentokrát se nám nezadařilo a hned v sobotu jsme jely do Rožnova pod Radhoštěm, kde měla intenzivku pro pokročilé Kateřina Milatová a protože jsem ji měla přihlášenou dříve nežli zkoušku, tak jsme jely, počasí bylo  . . , že by psa nevyhnal  . .  celou cestu lilo jako z konve, občas i sněžilo, na štěstí klub má velice pěkné zázemí, tedy krásnou halu sice v poschodí, ale na cvičení super.  jenže my ¨nejely na trénink urbanů, ale na přírodu. Pokročilé týmy i celý program  jsem si představovala trošku jinak, ale vzhledem k počasí, to asi jinak nešlo.  Původně jsme měly cvičit 4 týmy  a pak přestávka 2 hodiny a znovu, byla změna cvičilo nás týmů 5,  nejdřív rozčuchání, aby instruktorka zjistila, jak na tom jsme a to byly květináče, Pro Šmoulu hračka. Pak jsem  zvolila pokračování v přírodě, protože ani zkouška si počasí nevybírá.  Na začátek po zimě a na počasí, které zrovna panovalo, zkusila instruktorka  něco jako zkoušku, podle mě to byla chyba, po zimě byl terén dost náročný, Šmoula hledala ve svahu, kdy byly vzrostlé stromy, spadlé větve vysoká tráva, no prostě všechno, co si po zimě umíte či neumíte přestavit, prostor nebyl veliký cca 16m2. Po náčuchu se rozběhla a ihned skořici našla,  a tady vznikl problém můj, označila čucháním mezi oběma stromy, ale nezalehla, protože v prudkém svážku nevěděla jak, a já, protože jí do její práce po špatných zkušenostech nezasahuji, čekala, jenže Šmoula zmateně pobíhala, několikrát se k označenému místu vrátila, já tušila, že tam někde vzorek je,  ale nepomohla jsem. Za pomocí instruktorky jsme se dopracovaly ke zdárnému konci, druhý terén byl malý čtverec trávy, ale Šmoula po prvním nezdaru už moc nechtěla pracovat, ale po chvilce svoji skořici samozřejmě našla. Ve druhé dvoj hodině jsme už hledaly uvnitř, samozřejmě první urban dala  ihned bez problémů, u druhého vzorku, který našla hned, měla opět problém se zalehnutím, protože vzorek byl ve sprchovém koutě, kdy byl nepřestavitelný nepořádek, a hlavně  vysoký sprchový rantl a Šmoula opět nevěděla jak vzorek označit zalehnutím, napadlo ji značit jej čumáčkem. I když v některých chvílích jsem byla těžce rozčarovaná, jela jsem na TRÉNINK po zimě, přesto jsem  si odnesla hodně pozitivního, zjistila jsem jak si pracuje jinde, také nějaké rady, uvidíme, jak se nám osvědčí, poznaly jsme nové známe, ale to nejdůležitější pro mě. Šmoulička i když byla opravdu hodně unavená z předešlého dne, pracovala a pracovala dobře asi k překvapení všech, jenže oni nevěděli, jak měla náročný předcházející den. . . . . . .

obr.1 * cvičící hala                                                                                              obr.2 * Šmoulinka ve vypůjčené kleci čeká

 

Číst dál...

NOSEWORK - 17.03.2017 - zkoušky

17.3.2017 složila naše Šmoulinka Jannet Nort Brun  svoji druhou základní zkoušku z pachových prací -

NOSEWORK diskrimination Z  (prostory Brno - Zbrojovka)

rozhodčí: Julia Bukovinská

 

 

První březnový víkend 2017

Někteří z Vás četli můj článek o Šmoulince a diví se proč takhle a veřejně.  No právě proto, že Šmoulinka není sama není jediná, ano přeskokové chování má velmi málo pejsků, nebo se o tom nemluví!  . . ale mnoho a mnoho dalších má daleko větší problémy, jsou bázliví, agresivní, nesnesou se s jinými, dokonce ani s těmi vašimi doma, dělají schválnosti, raději o tom nemluvíte , nepíšete, protože to jsou vaše zlatička, kterým to všechno tolerujete nebo to u nich ani nevidíte, a tak raději mluvíte a kritizujete a ukazujete na ty ostatní, na  ty, kteří hledají nápravu, mluví o problémech . . .  nemusíte o problémech svých miláčků  psát či mluvit, stačí jen se nad nimi zamyslet, přiznejte si je  . . . . .

(4.3.2017) Dnes jsme se Šmoulinkou jeli opět do Šlapanic si zacvičit,  ano procvičily jsme hodně, zopakovaly, Šmoulinka byla úžasná, cvičila pěkně, i když občas, zdrhla za štěňátky kterým předváděla, přesně to, co se nemá . . . . moc se jí nechtělo, ale většinou přiběhla na zavolání, no, někdy jsem také pro ni musela přijít a odvést ji tam, kde jsem chtěla, aby právě byla. . . . . . . .

 

 

Šmoulinčino tréninkové čuchání !!!!

 (8.3. - 12.3.2017)
. . . . a tak než přijde skutečné jaro a budeme moci opět jen tak na lehko a taky  začít i s jiným sporty jako třeba s flyballem, tak obě nabalené v tom hodně teplém chodíme už do přírody nejen pozorovat, jak se to jaro blíží, ale Šmoulinka i za svým milovaným čucháním.

Středeční trénink byl už druhým venku, i když jen v zelených plochách Brněnské VFU. Šmoulinka jako obvykle nález super i s označením.

Dalším tréninkem bylo páteční dopoledne - intenzivka, kdy někdo požadoval trénink už v přírodě z důvodu budoucích zkoušek a tak jsme se přidaly, nakonec jsme tam byly jen se dvěma pejsky, kteří je na brzké zkoušky nechystají.  Šmoulinka dost dobré, jako obvykle rozběh ihned k místu se vzorkem, ale pak si podběhla, zaskákala, jako by si řekla,  . . . . tak já vím a ony už tak vědí  . . .  pak se vrátila ke vzorku, jen měla problém s označováním zalehnutím, protože se jí právě navlhlý  terén v lese vůbec nelíbil. Nakonec to ovšem vždycky dala.  Vařené kuřecí krky jako odměna zabraly.

Obrázek č.1.. Šmoulinka čeká až odpracují ostatní   * * * obrázek č.:2 naši pracovní kolegové

 

 

 

 12.3.2017 - jsme si opět šli potrénovat, jen to byly řady, protože se chystáme na další zkoušku. Tak uvidíme, tréninky by šel, jen byla hodně velká zima a tak se Šmoula zabydlela v autě.

Malé zamyšlení . . . . . . .

2017.02.25.

Dlouho přemýšlím o pro mě úžasné milované  fenečce , říkáme jí Šmoulinka, je to velká stavbou těla, krásná nahá peruánská fenka s ne moc samičí, přesto krásnou hlavou.   světlejší oko, které  z ní dělá zajímavou až nebezpečnou fenu, ze které jde opravdu respekt.  Chovám peruány již několik desítek let,  z posledního vrhu u nás zůstala právě tato fenka se senzitivní povahou.

Když vidím nějaké štěňátko s majiteli, a povídáme si, snažím se jim říci něco pozitivního hlavně majiteli,  aby se jeho radost ze štěňátka ještě více znásobila,  i když jsem mnohaletá chovatelka nejen peruánů, dalo by se říci i zkušená , očekávala jsem právě něco takého na adresu Šmoulinky,  nikdy nikdo na její adresu neřekl nic pozitivního, ale přede mnou ani negativního

 Ano, Šmoulinka je svéráz, jak  říkám já, je jiná nežli naše domácí smečka, zdědila mnoha povahových rysů, a to ne zrovna nejlepších, po některém ze svých předků.  Šmoulinka je senzitivní a k tomu má přeskokové chování. Co to je a jak se projevuje?

 První setkání s našim cvičákem ve Šlapanícicích  mi mělo dát impulz, že právě u Šmouly není něco v pořádku a proč ? Přišla se představit i se svým bráškou Janisem. Velké množství psů a velkých, chlupatých, štěkajících , velké množství  lidí, mluvících i křičících, tohle všechno  Šmoulinka na rozdíl od brášky Janise, který tu byl jako doma,  neunesla  a vzala do zaječích, a protože byla otevřená brána, utíkala a utíkala až k autu s otevřeným kufrem a chtěla prostě pryč.  Tohle měl být pro mě první impuls, bohužel nebyl,  to proto, že jsem se s něčím podobným nesetkala.  Při dalších návštěvách  cvičáku chodila Šmoulinka s dlouhým tenkým vodítkem a vypadalo to, že se situace nebude opakovat. Jaký omyl.  O rok později  jsme přijely  na tábor do Svojanova, tady se Šmoule vůbec nelíbilo a ani okolnosti  jí nebyly  nakloněny. Šmoula chtěla domů,  byla moc nešťastná, do toho bouřky, hromy její povaze ještě víc ubližovaly, když zahřmělo zrovna nad námi, utekla k autu, to se opakovalo i další den, zoufale seděla u auta, při výcviku se na mě nemohla ni podívat, jak byla nešťastná, ale poslouchat se musí,. Z toho, co jsme vlastně jely procvičit, zdokonalit a naučit se nezbylo nic,  a nebyl tu nikdo s kým si o tom všem popovídat, řešit to, nakonec jeden cvičitel mi poradil, že takoví senzitivní pejsci rádi pracují sami, a tak jsme začaly se stopami, hned nám bylo lépe a radostněji.

Číst dál...